Pojem, druhy a používání cestovních dokladů
Pojem a používání cestovního dokladu
Údaje zapisované do cestovního dokladu

(1) Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana k překračování státních hranic České republiky (dále jen „hranice“) přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, (dále jen „mezinárodní smlouva“). Cestovním dokladem občan prokazuje své jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství České republiky¹) (dále jen „státní občanství“) a další údaje zapsané v cestovním dokladu podle tohoto zákona.

(2) Cestovní doklad je zakázáno ponechávat a přijímat jako zástavu a odebírat jej při vstupu do objektů nebo na pozemky; občan není oprávněn ponechávat cestovní doklad jako zástavu ani při svém pobytu v zahraničí.

(3) Je zakázáno pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie cestovního dokladu bez souhlasu^1a) občana, kterému byl cestovní doklad vydán, pokud zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(1) Překročit vnější hranici^1f) přes hraniční přechod lze jen s platným cestovním dokladem, v provozní době a v souladu s účelem zřízení hraničního přechodu. K překročení vnitřní hranice^1f) lze jako cestovní doklad použít i občanský průkaz^1b) se strojově čitelnými údaji, pokud nemá oddělenu vyznačenou část.^1e) Občan mladší 15 let smí překročit hranice bez vlastního cestovního dokladu jen s rodičem, v jehož cestovním dokladu je zapsán.

(2) Stanoví-li mezinárodní smlouva, že vnější hranici lze překračovat na jiných místech, než na hraničních přechodech, (dále jen „jiné místo“), lze jiné místo používat jen v rozsahu stanoveném takovou mezinárodní smlouvou.

(3) Občan překračující vnější hranici je povinen na výzvu předložit svůj cestovní doklad a strpět jeho kontrolu. Výzva k předložení cestovního dokladu a jeho kontrola přísluší Policii České republiky (dále jen „policie“). Na vnitřní hranici se kontrola cestovního dokladu provádí v případě přijetí rozhodnutí vlády o zajišťování ochrany vnitřních hranic podle zvláštního právního předpisu.^1f)

(4) Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) vyhlašuje sdělením ve Sbírce zákonů seznam hraničních přechodů a rozsah provozu na těchto přechodech.

a) místo vymezené mezinárodní smlouvou určené k překračování státních hranic,

b) mezinárodní letiště, které je vnější hranicí podle zvláštního právního předpisu,^1f) pokud splňuje tyto podmínky:

1. bylo jako mezinárodní letiště určeno podle zvláštního právního předpisu,^1c)

2. provozovatel letiště splnil bezpečnostní podmínky stanovené ve zvláštním právním předpisu,^1f)

c) vnitřní hranice, anebo

d) prostor mezinárodního vlaku nebo paluba plavidla mezinárodní osobní nebo nákladní vodní dopravy v době, kdy je v tomto prostoru prováděna kontrola cestovních dokladů.

(1) Druhy cestovních dokladů jsou

a) cestovní pas,

b) diplomatický pas,

c) služební pas,

d) cestovní průkaz,

e) náhradní cestovní doklad Evropské unie,^2a)

f) jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy.

(2) Cestovní doklady uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) jsou opatřeny strojově čitelnou zónou. Cestovní pas se strojově čitelnou zónou se vydává ve lhůtě 30 dnů. Žádá-li občan o vydání cestovního pasu v kratší lhůtě, lze mu vydat cestovní pas do 30 dnů bez strojově čitelné zóny.

(3) Vyhláškou stanoví

a) ministerstvo vzory cestovního pasu, cestovního průkazu a vzory jiných cestovních dokladů vydávaných na základě mezinárodní smlouvy, pokud je nestanoví tato smlouva,

b) Ministerstvo zahraničních věcí vzory diplomatického pasu a služebního pasu.

(1) Cestovní doklad obsahuje údaje stanovené tímto zákonem a digitální zpracování fotografie občana a jeho podpisu.

(2) Povinnými údaji zapisovanými do cestovního dokladu jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, pohlaví, státní občanství, datum a místo narození, a jde-li o diplomatický nebo služební pas, i diplomatická nebo služební hodnost (funkce), přičemž název místa narození se zapisuje podle aktuálního stavu;^2b) u občanů narozených v cizině se zapisuje pouze kód státu narození,^2c) místo narození se u nich nezapisuje,

b) územní a časová platnost cestovního dokladu, číslo dokladu, datum jeho vydání a označení úřadu, který jej vydal,

c) strojově čitelné údaje zapisované do strojově čitelné zóny cestovního pasu, diplomatického pasu nebo služebního pasu v tomto pořadí: typ dokladu, kód vydávajícího státu, příjmení, jméno, popřípadě jména občana, číslo cestovního dokladu, státní občanství, datum narození, pohlaví, doba platnosti cestovního dokladu, rodné číslo a kontrolní číslice, které jsou číselným vyjádřením vybraných údajů ve strojově čitelné zóně.

(3) Cestovní průkaz vydaný z důvodu návratu na území České republiky pro nově narozeného občana nemusí obsahovat rodné číslo.

a) v cestovním dokladu rodiče jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a pohlaví občana mladšího 15 let,

b) označení absolventa vyšší odborné školy,³) akademický titul, stavovské označení, jiný titul absolventa vysoké školy,^3a) označení „docent“ nebo „profesor“^3b) (dále jen „titul“) nebo vědecká hodnost;⁴) titul nebo vědecká hodnost se uvádějí ve zkratce, pokud je stanovena zvláštním právním předpisem.

(1) Policie při kontrole cestovního dokladu může na hraničním přechodu zapsat do cestovního dokladu rok, měsíc, den, hodinu a směr překročení hranice, počet dětí cestujících v doprovodu rodiče, pokud jsou zapsány v jeho cestovním dokladu, a název hraničního přechodu. Tyto údaje musí policie zapsat na hraničním přechodu do cestovního dokladu, pokud o to občan požádá.

(2) Jedná-li se o cestovní doklad, do něhož nelze údaje podle odstavce 1 zapsat, policie vydá na hraničním přechodu držiteli takového cestovního dokladu na jeho žádost písemné potvrzení s těmito údaji.

(2) V cestovním dokladu lze provést doplnění údajů o

a) občanu mladším 15 let do cestovního dokladu jeho rodiče, je-li tímto cestovním dokladem cestovní pas, diplomatický pas, služební pas nebo cestovní průkaz,

b) titulu nebo vědecké hodnosti.

(3) V jiném cestovním dokladu vydaném podle mezinárodní smlouvy lze provést změny zapsaných údajů nebo doplnění údajů, jen pokud to mezinárodní smlouva umožňuje.

(4) Změnu a doplnění údajů v cestovním dokladu provádí orgán příslušný k jeho vydání. V zahraničí může provádět změny údajů podle odstavce 1 a doplnění údajů podle odstavce 2 písm. a) diplomatická mise České republiky nebo konzulární úřad České republiky (dále jen „zastupitelský úřad“).

a) občanu mladším 15 let, zapsaném do cestovního dokladu jeho rodiče, je-li tímto cestovním dokladem cestovní pas, diplomatický pas, služební pas nebo cestovní průkaz,

b) časové platnosti cestovního dokladu, je-li tímto cestovním dokladem cestovní průkaz.

(1) Cestovní pas, diplomatický pas a služební pas se vydá s územní platností do všech států světa a s dobou platnosti na 10 let, občanům mladším 15 let s dobou platnosti na 5 let; cestovní pas bez strojově čitelné zóny se vydá s dobou platnosti na 1 rok.

(2) Dobu platnosti cestovních dokladů uvedených v odstavci 1 nelze prodloužit.

(1) Cestovní pas vydá občanovi obecní úřad obce s rozšířenou působností, v hlavním městě Praze úřad městské části určený Statutem hlavního města Prahy, a v městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst (dále jen „obecní úřad obce s rozšířenou působností“), příslušné podle místa jeho trvalého pobytu.

(2) Nemá-li občan trvalý pobyt na území, vydá cestovní pas obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa jeho posledního trvalého pobytu v České republice. Pokud občan neměl trvalý pobyt v České republice nebo pokud jej nelze zjistit, vydá cestovní pas Magistrát města Brna.

(3) Pro účely vydání cestovního pasu a vedení údajů v informačním systému evidence cestovních dokladů (dále jen „evidence cestovních dokladů“) provádí ministerstvo digitální zpracování podpisu a fotografie občana; namísto ministerstva může tuto činnost provádět obecní úřad obce s rozšířenou působností, který vydává cestovní pas podle odstavce 1, pokud to umožňují technické podmínky.

(1) Diplomatický pas vydá Ministerstvo zahraničních věcí

a) prezidentu republiky,

b) poslanci a senátorovi,

c) členovi vlády,

d) soudci Ústavního soudu, předsedovi Nejvyššího soudu, předsedovi Nejvyššího správního soudu,

e) prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu,

f) manželu prezidenta republiky, manželu předsedy Poslanecké sněmovny a manželu předsedy Senátu, manželu člena vlády, manželu předsedy Ústavního soudu, manželu předsedy Nejvyššího soudu, manželu předsedy Nejvyššího správního soudu,

g) diplomatickému pracovníku Ministerstva zahraničních věcí, manželu a nezaopatřenému dítěti⁵) diplomatického pracovníka pracujícího na zastupitelském úřadě, pokud s ním žijí ve společné domácnosti v místě působení.

(2) Jiným osobám, u nichž to odpovídá mezinárodním zvyklostem, může být diplomatický pas vydán se souhlasem ministra zahraničních věcí.

(1) Služební pas vydá Ministerstvo zahraničních věcí

a) nejvyššímu státnímu zástupci, náměstkovi ministra, místopředsedovi Nejvyššího soudu, náměstkovi nejvyššího státního zástupce, viceprezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu, vedoucímu Úřadu vlády, vedoucímu Kanceláře prezidenta republiky, vedoucímu Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucímu Kanceláře Senátu,

b) zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí k cestám při plnění pracovních úkolů v zahraničí, není-li držitelem diplomatického pasu,

c) zaměstnanci zastupitelského úřadu, pokud není držitelem diplomatického pasu, a jeho manželu a nezaopatřenému dítěti,⁵) pokud s ním žijí ve společné domácnosti v místě působení.

(2) Jiným osobám, než uvedeným v odstavci 1, může být služební pas vydán se souhlasem ministra zahraničních věcí na základě žádosti potvrzené vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, vedoucím Kanceláře Poslanecké sněmovny, vedoucím Kanceláře Senátu, předsedou Nejvyššího soudu, předsedou Nejvyššího správního soudu, ministrem anebo vedoucím jiného ústředního orgánu státní správy, pokud cestují do zahraničí v záležitostech České republiky.

(3) Služební pas lze použít pouze ke služební cestě do zahraničí; po jejím skončení je držitel služebního pasu povinen jej bezodkladně odevzdat orgánu, který o vydání tohoto pasu požádal.

(4) Orgán, kterému občan odevzdal služební pas podle odstavce 3, je povinen zabezpečit tento pas před ztrátou, odcizením, zničením, poškozením a zneužitím a předat jej jeho držiteli, pokud má uskutečnit služební cestu do zahraničí.

(1) Občanovi, který nemá jiný cestovní doklad, lze v odůvodněných případech, například při ztrátě cestovního dokladu, vydat cestovní průkaz k jednotlivé cestě s územní a časovou platností omezenou účelem cesty. Cestovní průkaz vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu občana nebo zastupitelský úřad.

(2) Zastupitelský úřad je oprávněn za účelem vydání cestovního průkazu požádat ministerstvo nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný k vydání cestovního dokladu o potvrzení správnosti či upřesnění údajů uváděných na žádosti o vydání cestovního průkazu nebo o sdělení doplňujících údajů, pokud občan nemůže příslušnými doklady prokázat pravdivost těchto údajů.

(1) Jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy vydá občanovi obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa jeho trvalého pobytu.

(2) Námořnická knížka vydaná Ministerstvem dopravy a spojů podle zvláštního právního předpisu⁶) opravňuje k opuštění území, jestliže je registrována obecním úřadem obce s rozšířenou působností příslušným podle místa trvalého pobytu občana.