(2) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má právo činit úkony vůči Úřadu a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li Úřad úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si osoba podle věty první tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků; náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu nese Úřad.