35. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ HEXAMIDINU, DIBROMHEXAMIDINU, DIBROMPROPAMIDINU A CHLORHEXIDINU
1. Rozsah a oblast použití
V této metodě je popsáno kvalitativní a kvantitativní stanovení
— hexamidinu a jeho solí včetně 2-hydroxyethansulfonátu a 4-hydroxybenzoátu,
— dibromhexamidinu a jeho solí včetně 2-hydroxyethansulfonátu,
— dibrompropamidinu a jeho solí včetně 2-hydroxyethansulfonátu,
— diacetátu, diglukonátu a dihydrochloridu chlorhexidinu
v kosmetických prostředcích.
2. Definice
Koncentrace hexamidinu, bromdibromhexamidinu, bromdibrompropamidinu a chlorhexidinu stanovené touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (% m/m).
3. Podstata metody
Kvalitativní a kvantitativní stanovení se provádí pomocí chromatografie iontových párů za použití vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) s obrácenými fázemi s následnou detekcí UV spektrofotometrií. Hexamidin, dibromhexamidin, dibrompropamidin a chlorhexidin se kvalitativně stanovují podle svých retenčních časů v chromatografické koloně.
4. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE
Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a podle potřeby musí být vhodná pro HPLC.
4.1 Methanol
4.2 Natrium-heptan-1-sulfonát monohydrát
4.3 Ledová kyselina octová (d20 = 1,05 g/ml)
4.4 Chlorid sodný
4.5 Mobilní fáze
Poznámka: Je-li nutné zlepšit tvar píků, lze mobilní fáze upravit a připravit níže uvedeným způsobem:
— eluent I: 5,84 g chloridu sodného (4.4) a 1,1013 g natrium-heptan-1-sulfonátu monohydrátu (4.2) se rozpustí ve 100 ml vody. Přidá se 900 ml methanolu (4.1) a upraví se ledovou kyselinou octovou (4.3) na hodnotu pH 3,5.
— eluent II: 5,84 g chloridu sodného (4.4) a 1,1013 g natrium-heptan-1-sulfonátu monohydrátu (4.2) se rozpustí v jednom litru vody a upraví se ledovou kyselinou octovou (4.3) na hodnotu pH 3,5.
4.5.1 Eluent I: 0,005 mol/l roztok natrium-heptan-1-sulfonátu monohydrátu (4.2) v methanolu (4.1) upravený ledovou kyselinou octovou (4.3) na hodnotu pH 3,5.
4.5.2 Eluent II: 0,005 mol/l roztok natrium-heptan-1-sulfonátu monohydrátu (4.2) ve vodě upravený ledovou kyselinou octovou (4.3) na hodnotu pH 3,5.
4.6 Hexamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) [C20H26N4O2·2C2H6O4S]
4.7 Dibromhexamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) [C20H24Br2N4O2·2C2H6O4S]
4.8 Dibrompropamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) [C17H18Br2N4O2·2C2H6O4S]
4.9 Chlorhexidin-diacetát [C22H30Cl2N10·2C2H4O2]
4.10 Standardní roztoky: v eluentu I (4.5.1) se připraví 0,05% (m/V) roztoky všech čtyř konzervantů (4.6 až 4.9).
4.11 3,4,4'-Trichlorkarbanilid (Triclocarban - INN)
4.12 4,4'-Dichlor-3-(trifluormethyl)karbanilid (Halocarban - INN)
5. Přístroje a pomůcky
5.1 Obvyklé laboratorní vybavení
5.2 Chromatograf pro vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii s UV detektorem s nastavitelnou vlnovou délkou
5.3 Analytická dělicí kolona: kolona z nerezové oceli o délce 30 cm a vnitřním průměru 4 mm, s náplní μ-Bondapack C18, 10 μm, nebo s ekvivalentní náplní.
5.4 Ultrazvuková lázeň
6. Kvalitativní stanovení
6.1 Příprava vzorku
Do odměrné baňky na 10 ml se naváží asi 0,5 g vzorku přesně a doplní se po rysku eluentem I (4.5.1). Baňka se na 10 minut vloží do ultrazvukové lázně (5.4). Roztok se zfiltruje nebo odstředí. Filtrát nebo supernatant se použije pro chromatografii.
6.2 Chromatografie
6.2.1 Gradient mobilní fáze
| Čas (min) | eluent I (% V/V) (4.5.1) | eluent II (% V/V) (4.5.2) |
| 0 | 50 | 50 |
| 15 | 65 | 35 |
| 30 | 65 | 35 |
| 45 | 50 | 50 |
6.2.2 Průtok mobilní fáze (6.2.1) se nastaví na 1,5 ml/min a teplota kolony se nastaví na 35 °C.
6.2.3 Vlnová délka detektoru se nastaví na 264 nm.
6.2.4 Provede se nástřik 10 μl každého z referenčních roztoků (4.10) a zaznamenají se jejich chromatogramy.
6.2.5 Provede se nástřik 10 μl roztoku vzorku (6.1) a zaznamená se jeho chromatogram.
6.3 Důkaz přítomnosti hexamidinu, dibromhexamidinu, dibrompropamidinu nebo chlorhexidinu se provede porovnáním retenčních časů píků zaznamenaných v bodě 6.2.5 s píky získanými pro referenční roztoky v bodě 6.2.4.
7. Kvantitativní stanovení
7.1 Příprava standardních roztoků
Jako vnitřní standard se použije jeden z konzervantů (4.6 až 4.9), který není ve vzorku přítomen. Není-li to možné, může být použit Triclocarban (4.11) nebo Halocarban (4.12).
7.1.1 Zásobní roztok konzervantu, jehož přítomnost je prokázána v bodě 6.3, 0,05% (m/V) v eluentu I (4.5.1).
7.1.2 Zásobní roztok konzervantu zvoleného jako vnitřní standard, 0,05% (m/V) v eluentu I (4.5.1).
7.1.3 Pro každý nalezený konzervant se připraví čtyři standardní roztoky tak, že se do odměrných baněk na 10 ml odměří podle níže uvedené tabulky množství zásobního roztoku prokázaného konzervantu (7.1.1) a množství zásobního roztoku vnitřního standardu (7.1.2).
| Standardní roztok | Zásobní roztok vnitřního standardu | Zásobní roztok konzervantu, jehož přítomnost byla prokázána | |
| počet přidaných ml (7.1.2) | počet přidaných ml (7.1.1) | μg/ml (*) | |
| I | 1,0 | 0,5 | 25 |
| II | 1,0 | 1,0 | 50 |
| III | 1,0 | 1,5 | 75 |
| IV | 1,0 | 2,0 | 100 |
| (*) Tyto hodnoty jsou uvedeny jako ukazatele a odpovídají koncentracím standardních roztoků prokázaných konzervantů, připravených ze zásobních roztoků obsahujících přesně 0,05 % prokázaného konzervantu. | |||
7.2 Příprava vzorku
7.2.1 Do odměrné baňky na 10 ml se naváží asi 0,5 g (p gramů) vzorku přesně, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu (7.1.2) a 6 ml eluentu I (4.5.1) a promíchá se.
7.2.2 Baňka se umístí na 10 minut do ultrazvukové lázně (5.4). Ochladí se. Doplní se po rysku eluentem I a promíchá. Odstředí se nebo se zfiltruje přes skládaný filtrační papír. Supernatant nebo popřípadě filtrát se použije pro chromatografii.
7.3 Chromatografie
7.3.1 Gradient mobilní fáze, průtok, teplota kolony a vlnová délka detektoru zařízení pro HPLC (5.2) se nastaví podle podmínek požadovaných při kvalitativním stanovení (6.2.1 až 6.2.3).
7.3.2 Nastříkne se 10 μl roztoku vzorku (7.2.2) a změří se plochy píků. Tento postup se opakuje s dalšími 10μl alikvotními podíly roztoku vzorku tak dlouho, dokud se nezískají shodné výsledky. Vypočítá se poměr plochy píku analyzované sloučeniny k ploše píku vnitřního standardu.
7.4 Kalibrace
7.4.1 Nastříkne se 10 μl každého standardního roztoku (7.1.3) a změří se plochy píků.
7.4.2 Pro každý standardní roztok (7.1.3) se vypočítá poměr plochy píku hexamidinu, dibromhexamidinu, dibrompropamidinu nebo chlorhexidinu k ploše píku vnitřního standardu. Kalibrační křivka se sestrojí vynesením těchto poměrů na osu y a odpovídajících koncentrací standardních roztoků prokázaných konzervantů v μg/ml na osu x.
7.4.3 Z kalibrační křivky (7.4.2) se odečte koncentrace prokázaného konzervantu odpovídající poměru ploch píků vypočítanému v bodě 7.3.2.
8. Výpočet
8.1 Obsah hexamidinu, dibromhexamidinu, dibrompropamidinu nebo chlorhexidinu ve vzorku v hmotnostních procentech se vypočítá podle vzorce:
kde
| p = | hmotnost analyzovaného vzorku (7.2.1) v g, |
| c = | koncentrace konzervantu v roztoku vzorku, odečtená z kalibrační křivky, v μg/ml, |
| MW1 = | molekulová hmotnost základní formy přítomného konzervantu, |
| MW2 = | molekulová hmotnost odpovídající soli (viz bod 10). |
9. Opakovatelnost
Pro výrobky obsahující asi 0,1 % (m/m) hexamidinu, dibromhexamidinu, dibrompropamidinu nebo chlorhexidinu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.
10. Tabulka molárních hmotností
| Hexamidin | C20H26N4O2 | 354,45 |
| Hexamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) | C20H26N4O2·2C2H6O4S | 606,72 |
| Hexamidin-di-p-hydroxybenzoát | C20H26N4O2·2C7H6O3 | 630,71 |
| Dibromhexamidin | C20H24Br2N4O2 | 512,24 |
| Dibromhexamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) | C20H24Br2N4O2·2C2H6O4S | 764,51 |
| Dibrompropamidin | C17H18Br2N4O2 | 470,18 |
| Dibrompropamidin-di(2-hydroxyethansulfonát) | C17H18Br2N4O2·2C2H6O4S | 722,43 |
| Chlorhexidin | C22H30Cl2N10 | 505,45 |
| Chlorhexidin-diacetát | C22H30Cl2N10·2C2H4O2 | 625,56 |
| Chlorhexidin-diglukonát | C22H30Cl2N10·2C6H12O7 | 897,76 |
| Chlorhexidin-dihydrochlorid | C22H30Cl2N10·2HCl | 578,37 |