(1) Výchozí hranice se určí

(2) Je-li výchozí hranice shodná nebo menší než plocha území objektu nebo zařízení, pro které provozovatel zpracovává vnitřní havarijní plán, zóna havarijního plánování se nestanovuje.

(3) Nelze-li vzhledem k vlastnostem, množství a působení nebezpečné látky, které neodpovídají údajům uvedeným v tabulkové části přílohy č. 1 k této vyhlášce, určit výchozí hranici postupem podle odstavce 2, lze stanovit tuto výchozí hranici jiným stejně spolehlivým způsobem.

a) jako kružnice soustředná s nejmenší kružnicí opsanou kolem půdorysného průmětu objektu nebo zařízení²), jejíž vzor je uveden na obrázcích č. 1 a 2 v příloze č. 1 k této vyhlášce, přičemž podkladem pro její určení je parametr R stanovený podle přílohy č. 1 k této vyhlášce,

b) s použitím nejvyššího parametru R, zahrnuje-li zdroj rizika různé nebezpečné látky³),

c) zvětšením parametru R o poloměr nejmenší kružnice opsané kolem půdorysného průmětu zdroje rizika, pokud je tento poloměr větší nebo roven 1/5 parametru R; vzor je uveden na obrázku č. 3 v příloze č. 1 k této vyhlášce, nebo

d) jako hranice sjednocení více půdorysných ploch určených podle písmen a) až c), nachází-li se na území objektu nebo zařízení, pro které provozovatel⁴) zpracovává vnitřní havarijní plán, více zdrojů rizik jednoho nebo více provozovatelů; vzor je uveden na obrázku č. 4 v příloze č. 1 k této vyhlášce.