(4) Za rodiče se pro účely tohoto zákona považuje též osoba, které bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu; v tomto případě není dítě posuzováno společně se svým rodičem. Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto zákona považuje rozhodnutí soudu o

a) svěření dítěte do péče jiné osoby⁵),

b) osvojení dítěte⁶),

c) předání dítěte do péče budoucího osvojitele⁷),

d) předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením⁸),

e) jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte⁹),

f) svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu¹⁰),

g) svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči¹¹),

h) předběžné nebo prozatímní úpravě poměrů dítěte³²).