(1) Pozůstalý, jemuž zaměstnanec, který zemřel následkem poškození zdraví, poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, má nárok na úrazovou rentu pozůstalého.

(2) Měsíční výše úrazové renty pozůstalého činí 40 % měsíčního výpočtového základu zaměstnance. Je-li pozůstalých uvedených v odstavci 1 více, činí měsíční výše úrazové renty jednoho pozůstalého měsíční výpočtový základ zaměstnance dělený počtem pozůstalých uvedených v odstavci 1, nejvýše však 40 % měsíčního výpočtového základu zaměstnance. Při změně počtu pozůstalých se výše úrazové renty pozůstalého stanoví nově podle věty druhé.

(3) Úrazová renta pozůstalého se sníží o částku, kterou tvoří vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod pozůstalého podle zákona o důchodovém pojištění po dobu, po kterou je takový důchod vyplácen, popřípadě, za kterou byl takový důchod zpětně doplacen.

(4) Nárok na úrazovou rentu pozůstalého vzniká dnem úmrtí zaměstnance a trvá po dobu, po kterou by trvala podle zákona o rodině vyživovací povinnost k pozůstalým uvedeným v odstavci 1, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zaměstnanec dovršil 65 let věku. Pozůstalému manželovi (manželce) zaniká nárok na úrazovou rentu pozůstalého též uzavřením nového sňatku.

(5) Úrazová renta pozůstalého se zvyšuje stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zákona o důchodovém pojištění. Pokud nedojde ke zvýšení procentní výměry důchodu, zvyšuje se úrazová renta pozůstalého stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako základní výměra důchodů podle zákona o důchodovém pojištění.