4.2 Zkoušky

4.2.1 Všeobecně
Zkoušení vodoměrů se sestává z

a) vnější prohlídky,

b) zkoušky správnosti.

4.2.2 Vnější prohlídka
Při vnější prohlídce se kontroluje:
Vodoměry, které při této zkoušce nevyhoví se z dalších zkoušek vyřadí.

a) zda není vodoměr mechanicky poškozen,

b) zda je vyhovující čitelnost číslic a stupnic indikačního zařízení,

c) čitelnost, správnost a úplnost nápisů a značek na vodoměru (bod 2.2.2).

4.2.3 Zkouška správnosti
Zkouškou se zjišťuje relativní chyba vodoměru
kde
V_V - údaj zkoušeného vodoměru
V_E - proteklý objem v dm³

4.2.3.1 Metody zkoušení
Zkoušky lze podle způsobu měření proteklého množství zkušební kapaliny provést:

a) objemovou metodou nebo

b) hmotnostní metodou.

4.2.3.2 Zkušební zařízení
Zkoušky se provádí na zkušebním zařízení podle bodu 3.1.2.

4.2.3.3 Podmínky zkoušky:

a) zkouška správnosti se provádí při průtocích Q_max a Q_n (0,5 Q_max),

c) hodnota zkušebního průtoku se v průběhu zkoušky může měnit maximálně o 4 %.

c) minimální doba zkoušky a minimální množství proteklé zkušební kapaliny při zkoušce jsou stanoveny v bodu 3.1.4,

4.2.4 Zjištěná relativní chyba
Zjištěná relativní chyba nesmí překročit meze intervalu
± ( | δ_max| - 2 | u |) [%] kde
δ_max - největší dovolená chyba bubnového vodoměru (bod 2.1.1)
u - relativní standardní kombinovaná nejistota měření

4.2.5 Nejistota měření
Relativní standardní kombinovaná nejistota měření smí být
u < ± 0,25 [%]

4.2.6 Označení ověřených měřidel
Vodoměry, které splňují požadavky stanovené touto vyhláškou, se opatří úřední značkou³).