4.5 Popis zkoušek

4.5.1 Vnější prohlídka
Při vnější prohlídce se kontroluje:

a) celkový stav snímače teploty, zda není poškozena stonková trubice nebo kabel a stav těsnících elementů,

b) poskytnutí informací a provedení měřidla podle bodu 2.2.1.2 nebo 2.2.2.1.
Pokud měřidlo nevyhoví požadavkům podle tohoto bodu, z dalších zkoušek se vyloučí.

4.5.3 Izolační odpor
Izolační odpor snímače teploty se měří stejnoměrným zkušebním napětím 100 V při teplotě mezi (15 až 35) °C, při vyšších teplotách napětím 10 V. Relativní vlhkost se pohybuje v mezích (25 až 75) %. Odpor se měří mezi vodiči vnitřního vedení, spojenými na svorkovnici hlavice nebo na konektoru a pláštěm snímače teploty; u snímačů teploty s pomocnou smyčkou i mezi vodiči čidla a smyčky; u snímačů teploty s pátým (zemnícím) vodičem, též mezi vodiči čidla a tímto vodičem.
Měření je nutné provést při obou polaritách napětí, platí nižší hodnota.
Minimální hodnoty izolačního odporu jsou shodné jako v bodu 2.2.1.3.

4.5.4 Zkouška teplotní závislosti se provádí nejméně v blízkosti 0 °C a maximální pracovní teploty. Při této zkoušce se porovnává skutečný odpor snímače teploty s hodnotami podle bodu 2.1.1.
Teplota se určuje platinovým odporovým snímačem teploty – sekundárním etalonem druhého_řádu.
Při měření se postupuje takto: nejdříve se zkouška teplotní závislosti provádí v blízkosti 0 °C, pak v blízkosti maximální teploty a naposledy v blízkosti 0 °C.
Při každé teplotě je třeba provést nejméně dva odečty hodnot odporu všech snímačů teploty.
Výsledkem zkoušky teplotní závislosti je konstatování, že snímač teploty vyhověl nebo nevyhověl požadavkům podle bodu 3.3.1.2.