4.3 Postup při zkoušce správnosti měření zkoušeného měřidla

4.3.1 Teploměr pro kontrolu teploty teplé vody i teploměr pro kontrolu teploty prostředí se zkouší v pěti bodech předepsaného teplotního rozsahu, rovnoměrně rozdělených v celém intervalu rozsahu. První a poslední bod musí ležet v okolí mezí předepsaného teplotního rozsahu.

4.3.2 Snímač teploměru pro kontrolu teploty prostředí i snímač teploměru pro kontrolu teploty teplé vody (popřípadě celý teploměr s vnitřním snímačem) je umístěn v pracovním prostoru porovnávacího termostatu spolu s etalonovým teploměrem a nechá se temperovat po dobu potřebnou k ustálení teploty.

4.3.3 Teplota v porovnávacím termostatu je určována etalonovým teploměrem.

4.3.4 Každý odečet zkoušených teploměrů musí začínat a končit určením teploty etalonovým teploměrem.

4.3.5 V průběhu jedné zkoušky je možné zkoušet najednou nejvýše pět měřidel.

4.3.6 Odečty se realizují časově po sobě podle následujícího schématu:

1. odečet:		TE, T1, T2 ...................... T5, TE
2. odečet:		TE, T5, ........................... T2, T1, TE
3. odečet:		TE, T5,........................... T2, T1, TE
4. odečet:		TE, T1, T2 ...................... T5, TE

kde T_E je údaj o teplotě určené etalonovým teploměrem,
T₁ ...... T₅ údaje o teplotě naměřené zkoušenými teploměry 1 .....5.

4.3.7 Z naměřených hodnot zkoušených měřidel se vypočte aritmetický průměr, pro každou sérii odečtů zvlášť. Z údajů etalonového teploměru se vypočte teplota kapaliny v porovnávacím termostatu pro každou sérii odečtů.

4.3.8 Chyba správnosti Δ údaje zkoušeného měřidla se vypočte ze vztahu
Δ = t_T - t_E
kde t_T je aritmetický průměr údajů o teplotě naměřené zkoušeným měřidlem,
t_E je konvenčně pravá hodnota teploty změřená etalonovým teploměrem.

4.3.9 Nejvyšší dovolená chyba správnosti údaje zkoušeného měřidla může být ± 0,4 °C.