4. Krajský soud v návrhu uvedl, že v řízení dosud vyslechl žalobce (s výjimkou omluvivší se L. Č.), oba žalované, jejich zaměstnankyni E. M. a svědka strany žalované J. L. Žalobci setrvali na svém tvrzení, že byli jakožto Romové rasově diskriminováni. Žalovaní i jejich zaměstnankyně popřeli, že by kohokoliv, kdykoliv a z jakýchkoliv důvodů znevýhodňovali oproti jiným zákazníkům; shodně však uvedli, že toto tvrzení nemohou nijak prokázat, protože obsluhu jednotlivých restauračních hostů žádným způsobem nedokumentují. Svědek L. prohlásil, že ač Rom, se v téže době a v témž místě jako žalobci diskriminován být necítil. Krajský soud dále uvedl, že navzdory tvrzením neurčitě nasvědčujícím spíše protistraně, žalobci na své žalobě setrvali a požadovali, aby bylo rozhodnuto v jejich prospěch při použití ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř., neboť jejich přesvědčení, že byli při poskytování služeb rasově diskriminováni, nebylo v řízení vyvráceno, a má tedy být vzato za prokázané.