65. Skutečnost, že text čl. 14 odst. 4 Listiny neodpovídá sám o sobě na otázku, zda lze předat českého občana do členského státu EU pro tam probíhající trestní řízení, lze ilustrovat i příkladem slovenským, kterého se ostatně i navrhovatelé dovolávají. Slovenská právní úprava je svým základem v bývalé federální Listině základních práv a svobod české úpravě nejbližší. V Ústavě Slovenské republiky byl vyjádřen výslovný zákaz vydávání vlastních občanů v čl. 23 odst. 4. Po účinnosti novely ústavy č. 90/2001 Z. z., která vypustila závěrečná slova „ani vydat jinému státu“, označený článek slovenské ústavy zní: „Každý občan má právo na svobodný vstup na území Slovenské republiky. Občana není možné nutit, aby opustil vlast, a není ho možné vyhostit.“. Slovenská úprava tedy důsledně odlišovala a odlišuje pojmy „nutit, aby opustil vlast“ a „vyhoštění“ od „vydání“ občana jinému státu. Česká úprava čl. 14 odst. 4 Listiny je, ve srovnání s úpravou slovenskou, expressis verbis užší a vždy hovořila a hovoří jen o zákazu nutit občana k opuštění vlasti.