11. V projednávané věci žalobkyně A., a. s., podala dne 19. 3. 2003 návrh, na základě kterého mělo být určeno, že je vlastníkem osobního vozidla značky Passat. Žalobkyně předmětné vozidlo koupila dne 12. 6. 2002 od V. B. podle ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku a následně své vlastnické právo převedla kupní smlouvou na C., s. r. o., která je přenechala do leasingového nájmu L. P. Na základě výzvy Policie České republiky leasingový nájemce vozidlo jakožto věc důležitou pro trestní řízení vydal dne 22. 7. 2002 a vozidlo bylo usnesením Policie České republiky ze dne 18. 12. 2002 uloženo do úschovy u Okresního soudu v Olomouci. Aby žalobkyně nezatěžovala svého klienta zdlouhavým řízením u Policie České republiky, uzavřela dne 7. 8. 2002 se společností C., s. r. o., dohodu o narovnání, na jejímž základě bylo vlastnické právo převedeno zpět na žalobkyni, a klientovi byla vrácena kupní cena. Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 12. 1. 2004 č. j. 9 C 422/2003-62 žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2004 č. j. 28 Co 286/2004-80 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť jeho závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu shledal nesprávným. Okresní soud v Břeclavi dne 7. 6. 2005 zaslal Ústavnímu soudu předmětný návrh na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku v platném znění.