14. Navrhovatel uzavírá, že Ústavní soud se několikrát ve svých rozhodnutích zabýval ustanovením § 446 obchodního zákoníku; pokud je však soudu známo, nikoli v souvislosti s návrhem na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení. V některých rozhodnutích vyslovil, že toto ustanovení významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a že před ním upřednostňuje dobrou víru a právní jistotu účastníků obchodněprávních vztahů, a proto je lze aplikovat pouze za přísného respektování čl. 4 odst. 4 Listiny. Soud vždy v těchto případech musí přísně posuzovat otázku existence dobré víry, která je v řízení obtížně prokazatelná i dokazatelná; totéž platí i o absenci dobré víry.