(1) Zaměstnavatel zařadí vojáka do platového stupně příslušné platové třídy v závislosti na zápočtu doby rozhodné pro toto zařazení (dále jen „započitatelná praxe“) podle odstavců 2 až 6 a § 5 odst. 1 a 2.

(2) V plném rozsahu započte zaměstnavatel vojákovi do započitatelné praxe dobu praxe v oboru požadované práce. Praxí v oboru požadované práce se pro účely tohoto nařízení rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce.

(3) V rozsahu nejvýše dvou třetin započte zaměstnavatel vojákovi do započitatelné praxe dobu jiné praxe, a to v závislosti na míře její využitelnosti pro výkon požadované práce.

(4) V plném rozsahu, nejvýše však v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby⁵) nebo civilní služby⁶) platným v době jejího výkonu, započte zaměstnavatel vojákovi dobu vojenské základní (náhradní) služby nebo dobu civilní služby do započitatelné praxe.

(5) V plném rozsahu, nejvýše však v celkovém rozsahu 6 let, započte zaměstnavatel vojákovi do započitatelné praxe dobu

a) skutečného čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle zvláštního právního předpisu⁷),

b) osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě⁸).

(6) Doby uvedené v odstavcích 4 a 5 započte zaměstnavatel do započitatelné praxe, pokud se voják současně nepřipravoval na povolání v denním⁹) nebo v prezenčním studiu¹⁰).