a) Jako zajištění lze uznat pohledávky vzniklé z obchodní transakce nebo z transakcí, jejichž původní splatnost není delší než 1 rok. Jako zajištění však nelze uznat

1. pohledávky související se sekuritizací, subparticipací nebo úvěrovými deriváty,

2. pohledávky vůči ekonomicky spjatým osobám či osobám propojeným s dlužníkem majetkově, organizačně nebo na základě ovládacích smluv, nebo

3. pohledávky vůči zaměstnancům dlužníka.