5. Za významné „z pohledu ústavních práv“ pokládá navrhovatel, že zákon o myslivosti „nepočítá se žádnou náhradou pro takového vlastníka pozemků, které jsou nadále užívány k výkonu práva myslivosti“, když o přičlenění pozemků (a o náhradě) podle § 30 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti podle jeho názoru uvažovat nelze; „vystoupení“ z honebního společenstva „nemá žádný dopad na existenci honitby“ a nemovitosti i bývalého člena zůstávají její součástí. Zákonná úprava (napadený § 26 odst. 4) „řeší“ pouze nároky spojené s členstvím (na vypořádací podíl), „náhradu“, jíž se v dané věci domáhá žalobce, však „dotčená ustanovení § 26 odst. 3, 4 zákona nezakotvují“.