21. V nejobecnější rovině navrhovatel kritizuje zákon o myslivosti námitkou, že právo myslivosti, jak je upravuje, představuje zásah do vlastnických práv jednotlivých vlastníků nemovitostí, na nichž je toto právo vykonáváno (neboť při jeho výkonu dochází k užívání cizích pozemků, hospodaření na nich a získávání jejich užitků), který není ospravedlněn adekvátním veřejným zájmem, a dovozuje, že ústavně relevantní důvod k omezení vlastnického práva výkonem myslivosti „přes nesouhlas“ vlastníka není dán.