27. Z té části návrhu, jež má obsahovou vazbu na kontext uvedeného vymezení návrhové legitimace, lze vyvodit, že navrhovatel spatřuje nezdůvodněnou nerovnost v postavení vlastníků honebních pozemků, kteří z honebního společenstva nevystoupili, a těch, kterým členství postupem podle § 26 odst. 3 zákona o myslivosti zaniklo, případně vlastníků, jejichž pozemky byly k honitbě přičleněny (§ 30 odst. 1 zákona o myslivosti); jedni se totiž mohou podílet na výkonu práva myslivosti [§ 19 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti], jiným zákon přiznává za omezení jejich vlastnického práva náhradu (§ 30 odst. 2 zákona o myslivosti). Se zřetelem k předmětu řízení (o zaplacení „náhrady“), jež navrhovatel v odvolacím stadiu vede, však mohou být podmínky jeho věcné legitimace splněny výlučně ve vztahu k otázce, zda zákon o myslivosti vskutku neumožňuje, aby vlastníku honebních pozemků, jenž své členství v honebním společenstvu ukončil, byla za výkon práva myslivosti realizovaného též na jeho pozemcích poskytnuta náhrada (čímž by podle navrhovatele mělo dojít k porušení čl. 1 a 11 Listiny), a v případě záporném, zda je takový stav (objektivně) ústavněprávně přijatelný či nikoli.