39. Nedostatek výslovné úpravy právních poměrů vlastníka honebních pozemků, který ukončil své členství v honebním společenstvu postupem podle § 26 odst. 3 zákona o myslivosti, tedy nepřekáží tomu, aby jeho vztah k honebnímu společenstvu, které využívá nadále jeho pozemky k výkonu práva myslivosti, byl na základě pozitivního práva vyložen. Ve vztahu k tomu, co je předmětem daného občanskoprávního řízení a čemu je podřízeno obsahové vymezení návrhové legitimace rozhodujícího soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy (§ 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), je v úrovni tohoto práva vlastní závěr, že vlastníku honebních pozemků přísluší od honebního společenstva náhrada podle obdobného užití § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, o které rozhodne (v případě absentujícího správního rozhodnutí o přičlenění pozemků k honitbě) soud. Ústavní soud má za to, že je tento závěr ústavně konformní a že ostatně odpovídá i úvahám, jež ve vztahu k otázkám ústavní konformity zákona o myslivosti obšírně vyjádřil navrhující odvolací soud; domnívá se toliko, že k němu měl soud dospět sám, neboť ani on není vyvázán z povinnosti poskytovat ochranu základním právům a svobodám (čl. 4 Ústavy).