41. Sluší se pak, pro potřeby formulace konečného výsledku řízení o návrhu obecného soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, k němuž vyslovený závěr vede, připomenout ty podmínky, jež byly zaznamenány výše (viz body č. 17 až 18 a 25 až 28) ve smyslu existence aktivní legitimace k jeho podání. Lze připustit, že v situaci, kdy navrhovatel tvrdí „mezeru v zákoně“, je logicky nesnadné vymezit ta ustanovení, jež mají být derogována, aby se otevřel prostor pro úpravu, jež – oproti dosavadní – zahrne i způsobilost regulovat vztahy dosud opomenuté, a to současně ty, které je v konkrétním soudním řízení povinen navrhovatel (coby rozhodující obecný soud) posoudit. Oproti dříve vyslovené obecné zásadě zde nezbývá, než aktivní legitimaci navrhovatele spojovat s těmi ustanoveními, jež sice sama o sobě nepřekáží „dosažení ústavně konformního výsledku“ (srov. bod 26 shora), s nimiž však z hlediska systematického, logického a obsahového je adekvátní spojit požadavek, aby dosavadní úprava byla - k odstranění tvrzené neústavní „mezery“ – doplněna.