16. Kupní smlouva, jakožto jeden z nabývacích titulů ve smyslu § 132 občanského zákoníku, má svůj právně dogmatický základ v římském právu. Emptio – venditio zde vystupuje jako synallagmatický závazek, jehož kauzou je převod nerušené držby (habere licere). Převod vlastnictví pak nastává až následným vydržením. Vzájemná práva a povinnosti stran závazku jsou vymezeny dvěma osobními žalobami (actiones in personam) a směřují k vypořádání nejrůznějších nároků, mezi něž náleží zaplacení kupní ceny, předání předmětu koupě, odpovědnost za vady a celá řada dalších. Vznik věcného práva na straně kupce je pak spojen s institutem usucapio.