k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Prach, jeho hygienické limity a postup jejich stanovení

ČÁST A
Seznamy prachů a jejich přípustné expoziční limity
Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem ^a)

látka	PELr (mg.m-3) respirabilní frakce (Fr)		PELc (mg.m-3) celková koncentrace
	Fr = 100 % b)
respirabilní prach krystalického oxidu křemičitého (všechny krystalografické formy)	0,1		-
gama-oxid hlinitý	0,1		-
	Fr ≤ 5 % d)	Fr > 5 %d)
dinas	2,0	10 : Fr	10
grafit	2,0	10 : Fr	10
prach černouhelných dolů	2,0	10 : Fr	10
koks	2,0	10 : Fr	10
slída	2,0	10 : Fr	10
talek	2,0	10 : Fr	10
ostatní křemičitany (s výjimkou azbestu)	2,0	10 : Fr	10
šamot	2,0	10 : Fr	10
horninové prachy c)	2,0	10 : Fr	10
slévárenský prach	2,0	10 : Fr	10

^d) Hodnotí se podle obsahu fibrogenní složky (respirabilního SiO₂).
^b) F_r = obsah fibrogenní složky v respirabilní frakci v procentech, položka respirabilní prach krystalického SiO₂ a gama-oxid hlinitý se považují za 100 % fibrogenní prach.
^a) Za fibrogenní se považuje prach, který obsahuje více než 1% fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně.
Vysvětlivky k tabulce č. 1:
^c) Za přítomnosti vláken respirabilních rozměrů v prachu musí být dodržen PEL pro azbest.
Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem

	Chemická látka	PELc (mg.m-3)
1	amorfní SiO2	4,0
2	svářečské dýmya),b)	5,0
3	bentonit	6,0

^a) Platí pro pevné částice. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů zejména na svařovaném materiálu, materiálu, jímž se svařuje, svařovacím proudu. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem.
^b) Zároveň platí, že obsah toxických kovů (například Cr^VI nebo Mn) ve svářečských dýmech stanovený chemickými metodami nesmí překračovat hodnoty PEL pro tyto kovy podle Přílohy č. 2, části A (Seznam chemických látek a jejich přípustné expoziční limity a nejvyšší přípustné koncentrace).
Vysvětlivky k tabulce č. 2:
Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem
^a) Splňují-li kritéria pro klasifikaci podle § 16 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.
^b) Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace.
^b) Mezi prachy tvrdých dřev patří například: akát (Robinia), bříza (Betula), buk (Fagus), dub (Quercus), habr (Carpinus), jasan (Fraxinus), javor (Acer), jilm (Ulmus), kaštanovník (Castanea), lípa (Tilia), olše (Alnus), ořechovec (Carya), ořešák (Juglans), slivoň (Prunus, podrod Padus), třešeň (Prunus, podrod Cerasus), vrba (Salix), platan (Platanus), tomel (Diospyros), topol (Populus), brya (Brya), perčovník (Palaquium), afrormosia (Pericopsis elata), dalbergie - (například palisandr, brazilské růžové dřevo, africký eben (Afričan Ebony)), damarovník (Shorea), africký mahagon (Khaya), kokosovník (Cocos), kanárník (Canarium), damaroň jižní syn. Kauri (Agathis australis), teak (Tectona grandis), svietenie (Swietenia), vrcholák (Terminalia).
Tabulka č. 5 - Minerální vláknité prachy
^c) Vdechnutelný díl; v případě směsi prachů dřev s různými limitními hodnotami se limitní hodnota této směsi nastavuje podle složky s nejnižší limitní hodnotou.

Typ vláken	PEL
	početní koncentrace (počet respirabilních vláken/cm3)
azbestová respirabilní vlákna všech azbestů	0,01, jde-li o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci zásob, odpadů a zařízení, která obsahují azbest, a práce při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest, nebo opravy a udržovací práce na stavbách nebo práce s ojedinělou krátkodobou expozicí2)
	0,001, pro pracovní prostředí a práce, které nejsou uvedeny v § 8 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy2)
žáruvzdorná keramická vlákna a)	0,3
umělá minerální vlákna (čedičová, skleněná, strusková a jiné)	1,0
	hmotnostní koncentrace (mg/m-3)
umělá minerální vlákna b) (vlákna všech rozměrů)	4

Vysvětlivka k tabulce č. 3:
Tabulka č. 4 - Prachy s převážně dráždivým účinkem
Vysvětlivky k tabulce č. 5:
^a) Pokud slitiny železa obsahují vyšší podíl kovů, pro které jsou stanoveny přípustným expozičním limitem, posuzuje se prašnost i podle přípustného expozičního limitu těchto kovů. Za dodržení přípustného expozičního limitu se považuje stav, kdy je dodržen jak PEL_C pro slitinu železa, tak i přípustný expoziční limit pro jednotlivé kovy, rozhodující je přitom limit, jehož přípustný expoziční limit je nejnižší. Slitiny jiných kovů, než železa se posuzují po stránce prašnosti podle přípustného expozičního limitu jednotlivých kovů přítomných ve slitině, rozhodující je přitom ta složka slitiny, jejíž přípustný expoziční limit je nejnižší.
Vysvětlivky k tabulce č. 4:

	Chemická látka	PELc (mg.m-3)
1	textilní prachy
2	bavlna	2,0
3	len	2,0
4	konopí	2,0
5	hedvábí	2,0
6	syntetická vlákna textilní	4,0
7	sisal	6,0
8	juta	6,0
9	živočišné prachy
10	peří	4,0
11	vlna	6,0
12	srst	6,0
13	ostatní živočišné prachy	6,0
14	rostlinné prachy
15	mouka	4,0
16	tabák	4,0
17	čaj	4,0
18	káva zelená	2,0
19	koření	2,0
20	prach obilní	6,0
21	prach zc)
22	- toxických a výrazně senzibilizujících (exotických) dřevina)	1,0
23	- tvrdých (karcinogenních a senzibilizujících) dřevinb)	2,0
24	- ostatních (nesenzibilizujících a nekarcinogenních) dřevin	5,0
25	ostatní rostlinné prachy	6,0
26	jiné prachy s dráždivým účinkem
27	prach dusičnanu sodného	6,0
28	prach z chromu	0,5
29	prach fenolformaldehydových pryskyřic	5,0
30	prach PVC	5,0
31	prach z broušení pneumatik	3,0
32	prach epoxidových pryskyřic	2,0
33	prach papíru	6,0
34	prach polyakrylátových pryskyřic	5,0
35	prach polyesterových pryskyřic	5,0
36	prach polyethylenu	5,0
37	prach polypropylenu	5,0
38	prach polymerních materiálů	5,0
39	prach polystyrenu	5,0
40	prach siřičitanu vápenatého	5,0
41	prach sklolaminátů	5,0
42	prach škrobu	4,0
43	kyselina citrónová	4,0
44	prach dřevotřískových a MDF desek	5,0
45	prach z laminátových/laminovaných OSB desek	5,0

Chemická látka	PELc (mg.m-3)
Prachy s převážně nespecifickým účinkem (vyjma prachů níže vyjmenovaných)	10,0
baryt	10,0
cement	10,0
čedič tavený	10,0
dolomit	10,0
železo a jeho slitinya)	10,0
hliník a jeho oxidy (s výjimkou gama Al2O3)	10,0
hnědé uhlí a lignit	10,0
magnezit	10,0
ocelárenská struska	10,0
ledek amonný	10,0
oxidy železa	10,0
popílek	10,0
prach z umělého brusivá (karborundum, elektrit)	10,0
půdní prachy	10,0
sádra	10,0
saze komínové	2,0
siderit	10,0
škvára	10,0
vápenec, mramor	10,0
vysokopecní struska	10,0
amorfní uhlík (Carbon Black)	10,0

^a) Mezi prachy toxických a výrazně senzibilizujících dřevin patří například: akácie (Acacia melanoxylon), brya (Brya ebenus), dalbergie (Dalbergia), grevilea (Grevillea rubusta), iroko (Chlorophora excelsa), Khaya anthotheca, Machaerium scleroxylon, mansonie (Mansonia altissima), Paratecoma peroba, teak (Tectona grandis), vrcholák (Terminalia superba), zerav obrovský (Thuja plicata), Triplochiton scleroxylon.

ČÁST B
Metoda odběru vzorků prachu obsahujícího azbest a jejich zpracování

ČÁST C
Způsob měření a hodnocení inhalační expozice chemických látek a prachu
Hodnocení inhalační expozice

Část D
Měření vdechovatelné a respirabilní frakce polétavého prachu
Pro hodnocení expozice prachu platí zásady uvedené v části C s těmito doplňky:
Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu vdechovatelné a respirabilní frakce v pracovním ovzduší podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689.
Princip zkoušky
Podstatou metody je prosávání vzduchu zařízením s filtrem, na němž se určitá frakce polétavého prachu kvantitativně zachytí.
Prosávání vzduchu je nejčastěji zajištěno čerpací jednotkou s elektronickou regulací průtoku, popř. jiným způsobem (Venturiho trubice napojená na zdroj stlačeného vzduchu, rotace misky s filtrem apod.).
Vstupním zařízením může být cyklon, impaktor, elutriátor, popř. jiné zařízení, které zachycuje částice odlučovaných frakcí prachu, které musí odpovídat přijatým konvencím uvedeným v ČSN EN 481. (V tomto smyslu je možno používat i zařízení splňující požadavky Johannesburgské konvence).
Rozsah použití zkoušky
Je to rozdíl mezi horní mezí stanovitelností a mezí detekce hmotnosti odebraného prachu na filtru. Rozsah použití zkoušky závisí na době odběru, citlivosti analytických vah, typu filtru a typu prachu.
k je konstanta, doporučuje se hodnota 3
s₀ je průměrná směrodatná odchylka hmotnosti slepých vzorků před a po expozici (viz. kapitola Validace)
Mez detekce je nejmenší statisticky významný rozdíl v hmotnosti, který lze vypočítat z hmotnosti filtru s odebraným prachem a hmotnosti čistého filtru. Je ji možno odhadnout z hmotností opakovaně vážených slepých vzorků takto:
x_D = x₀ + k.s₀ kde x₀ průměrný rozdíl hmotnosti slepých vzorků před expozicí a po expozici
Horní mez stanovitelnosti polétavého prachu je největší hmotnost odebraného prachu v případě, že ještě nedochází k odpadávání prachových částic z filtru. Je závislá na maximální únosnosti filtru (u membránového filtru je asi 15-20 mg, u některých vláknitých filtrů až 80 mg, u PUF filtrů závisí na velikosti filtru a pórů).
Vzorkování, konzervace a přeprava vzorků
Vzorek prachu je získán prosáváním zkoumaného ovzduší odběrovou aparaturou. Před odběrem se doporučuje provést kontrolu těsnosti aparatury. Průtoková rychlost, která musí být dodržena po celou dobu odběru v povolených mezích (max. ± 5% hodnoty průtokové rychlosti jmenovité) se liší podle druhu použitého odběrového zařízení. U osobních odběrových aparatur s čerpadlem se pohybuje hodnota jmenovité průtokové rychlosti v rozmezí 1-3,5 litrů/min., u osobních vzorkovačů (samplerů) u nichž je prosávání založeno na jiném principu než je tomu u sestavy čerpadlo + odběrová hlavice i více, např. 10 litrů/min. U stacionárních aparatur až 50 litrů/min. Zároveň s reálnými vzorky je nutno transportovat slepé vzorky, tj. vzorky, se kterými se manipuluje zcela obdobně jako s reálnými vzorky, vyjma prosávání vzdušin těmito filtry. Doporučuje se počet 1 až 4, popř. počet slepých vzorků přizpůsobit vyššímu počtu vzorkovaných pracovišť.
Vzorek prachu se uchovává a transportuje v odběrové hlavici popř. se exponované filtry v objímkách, miskách či jinak fixované podle typu použité aparatury přemístí do transportních obalů nebo boxů. V laboratoři se filtry umisťují v Petriho miskách v exsikátoru do dalšího zpracování. Doba archivace exponovaných filtrů je dána minimálně termínem vydání protokolu o zkoušce zkušební laboratoře pokud nebyl filtr podroben dalším destruktivním zkouškám. Obecně postup vzorkování a konzervace vzorků musí respektovat návod k použití konkrétního odběrového zařízení výrobce, není-li v rozporu s některým bodem standardní metody.
Etalony, referenční materiály
Přístroje a zařízení
Závaží o rozsahu hmotnosti <1000mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů.
V = Q.t,
t_odb - teplota během kalibrace (°C)
$\mathrm{V}=\mathrm{Q}.\mathrm{t}.{\left({\mathrm{p}}_{\mathrm{kal}}.{\mathrm{t}}_{\mathrm{odb}}/{\mathrm{p}}_{\mathrm{odb}}.{\mathrm{t}}_{\mathrm{kal}}\right)}^{1/2},$
V - objem odebraného vzorku (m³)
kde
Filtry
m - celková hmotnost prachu (mg)
Postup zkoušky spočívá ve stanovení hmotnostní koncentrace vdechovatelné a/nebo respirabilní frakce, popř. jiné frakce poletavého prachu v pracovním ovzduší osobní nebo stacionární odběrovou aparaturou. Stanovení sestává z přípravných prací v laboratoři, vlastního odběru, zpracování vzorku a výpočtu koncentrace prachu.
Q - minutový průtok odběrovým zařízením (m³/min)
p_odb - tlak odebraného vzduchu (kPa)
Postup zkoušky
T - doba odběru (min).
t_{kal -} teplota odebraného vzduchu (°C)
c = m/V,
Q se stanoví podle návodu výrobce zařízení (aritmetický průměr hodnot průtokové rychlosti na začátku a na konci odběru, jmenovitý průtok čerpadla s omezovací tryskou, Venturiho trubice).
Objem vzorku vzduchu se stanoví měřením prošlého objemu vzduchu nebo se vypočte jako součin průměrného průtoku a doby odběru podle vzorce
kde
c - koncentrace frakce (mg/m³)
Polyuretanová pěna (druhy dodávané výrobcem pro odběrové zařízení). Pokud není výrobcem uveden návod na další zpracování tohoto filtru, není vhodnou volbou v případě provádění dalších analýz odebraného prachu a v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel.
W₁ - hmotnost filtru před odběrem (mg)
W₂ - hmotnost filtru po odběru (mg)
kde
Výběr druhu filtru musí uživatel přizpůsobit podmínkám odběru vzorku (např. mikroklimatické podmínky) a potřebě eventuální následné analýzy zachyceného materiálu. Je nutno uvážit vlastnosti filtrů, jako druh materiálu, obsah nečistot, průměr a tloušťku filtru určený pro danou odběrovou hlavici, texturu povrchu filtru, pórovitost (např. průměr vláken, tloušťka a plošná hmotnost u vláknitých filtrů), velikost pórů (např. u membránových filtrů), odolnost vůči podtlaku.
p_kal - tlak během kalibrace čerpadla (kPa), tlakoměr zařazen mezi čerpací jednotku a odběrovou hlavici
Membránové filtry (pro vdechovatelné frakci velikost pórů <2,5μm, pro respirabilní frakci velikost pórů <1,5μm) např. směs esterů celulózy, nitrát celulózy, acetát celulózy, celulóza, polykarbonát, polyamid, polytetrafluoretylen (PTFE). Vhodné pro všechny druhy prachu vyjma prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost (např. dřevných prachů). Většina z nich není vhodná (s výjimkou PTFE) pro odběr prachu v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel.
Vláknité filtry (pórovitost se významně liší u různých typů materiálů, pro křemenné filtry jsou požadavky přibližně - průměr vláken <1,0μm, tloušťka filtru >400 μm a plošná hmotnost >5 mg/cm²) - skleněné, křemenné (quartz), AFPC. Vhodné pro všechny druhy prachů včetně prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost. Tyto filtry mají zpravidla vyšší únosnost zachyceného materiálu.
Q - objemový průtok odběrovým zařízením (m³/min)
V případě, kdy měřidlo průtoku je v odběrové sestavě zařazeno za odběrovou hlavicí po směru proudění prosávaných vzdušin (např. je-li k měření průtoku použit rotametr jako součást čerpadla), při výpočtu odebraného objemu je nutno provést korekci na tlakové a teplotní podmínky při justaci sestavy, například podle vzorce:
Stejným způsobem se provede výpočet i pro slepé vzorky (viz kapitola - validace).
kde
m = W₂ - W₁,
Koncentrace dané frakce se vypočte podle vzorce
Přepočet na standardní podmínky se provádí tehdy, nebylo-li při měření použito měřidla kalibrovaného za standardních podmínek. Za standardní podmínky se považuje T=20°C a p=101,3kPa).
Celková hmotnost prachu se vypočte z rozdílu hmotností filtru před a po odběru (expozici) podle vzorce
T - doba odběru (min)

1. Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PEL_c a pro respirabilní frakci prachu PEL_r. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků podle české technické normy ČSN EN 1540 Expozice pracoviště - Terminologie.

2. Přípustný expoziční limit směsi prachů (PEL_s) s různými přípustnými expozičními limity se stanoví výpočtem z přípustného expozičního limitu jednotlivých prachů podle vzorce:
kde
PEL₁ až PEL_n je přípustný expoziční limit jednotlivých látek 1 až n,
% x₁ až % x_n je hmotnostní podíl jednotlivých látek 1 až n v procentech.
PEL_s je PEL směsi,
$PE{L}_s={(\frac{\text{\%}{x}_1}{100\times PE{L}_1}+\frac{\text{\%}{x}_2}{100\times PE{L}_2}\text{+.......+}\frac{\text{\%}{x}_n}{100\times PE{L}_n})}^{-1}$

3. Pokud nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se přípustný expoziční limit podle hodnoty platné pro látku s nejnižším přípustným expozičním limitem.
V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v poletavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PELs podle hodnoty platné pro látku s nejnižším přípustným expozičním limitem.

4. Pokud je v prachu obsažena fibrogenní složka, musí se stanovit vždy jeho respirabilní frakce a koncentrace fibrogenní složky. Jestliže respirabilní frakce obsahuje více než 1 % fibrogenní složky, nesmí její PEL_r překračovat hodnoty uvedené v tabulce č 1. Za dodržení přípustného expozičního limitu se pokládá stav, kdy jsou dodrženy jak PEL_r pro fibrogenní složku, tak i PEL_c pro daný druh prachu.

5. Pokud prach obsahuje méně než 1 % krystalického SiO₂ a neobsahuje azbest, považuje se za prach s převážně nespecifickým účinkem.

6. Pro prach s převážně nespecifickým účinkem platí PEL_c =10 mg.m^-3.

7. Přípustný expoziční limit nepřihlíží k možným senzibilizujícím účinkům a případnému obsahu mikroorganismů v prachu.

1. Vzorky se odebírají

1.2. stacionárním odběrem na místě reprezentujícím zátěž zaměstnance nebo stav pracoviště, například po ukončení prací s materiálem s obsahem azbestu či pro kontrolu prostor po sanaci; vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny pracovníka, obvykle 120–150 cm nad podlahou.

1.1. pro hodnocení expozice zaměstnance v jeho dýchací zóně, tj. uvnitř polokoule obepínající zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší; základem polokoule je rovina protínající tuto linii, hlavu a hrtan, nebo

2. Doba, během níž probíhá odběr vzorků, musí být taková, aby bylo možné měřením nebo časově váženými výpočty stanovit reprezentativní expozici pro celou pracovní směnu.

3. K odběru se používají membránové filtry o průměru 25 mm a o velikosti pórů od 0,8 do 1,2 μm upevněné v otevřeném držáku filtru s cylindrickým nástavcem přesahujícím o 33 až 44 mm rovinu filtru a vymezujícím kruhovou plochu o průměru nejméně 20 mm. Lze použít i již pozlacené filtry. Při odběru musí nástavec směřovat dolů pod úhlem 45°.

4. K odběru vzorků pracovního ovzduší se při osobním odběru používá přenosné bateriové čerpadlo s odběrovou sondou umístěnou v dýchací zóně pracovníka. Průtok vzduchu se nastavuje na počátku odběru a musí být udržován v rozmezí ±10 % počáteční hodnoty průtoku v průběhu celé doby odběru.

5. K odběru vzorků pracovního ovzduší při měření prostor pracoviště, kde nejde o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci zásob, odpadů a zařízení, která obsahují azbest, a práce při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest, nebo opravy a udržovací práce na stavbách nebo práce s ojedinělou krátkodobou expozicí, nebo po ukončení prací s materiálem s obsahem azbestu nebo po vyčištění prostor pracoviště, se postupuje v souladu s postupy stanovenými českou technickou normou upravující postup odběru vzorku při stanovení koncentrace azbestových vláken v ovzduší³⁹) a minimální odebraný objem vzorku vzduchu je 2 m³ při standardním průtoku 8 dm³/min.

r. a. v. = respirabilní azbestová vlákna
$Počet r.a.v.[počet/c{m}^3]=\frac{počet r.a.v.na\text{ 1 }m{m}^2\times plocha filtru\left[m{m}^2\right]}{odebraný objem\left[c{m}^3\right]}$
6. Počítání vláken se provádí elektronovou mikroskopií nebo jinou obdobnou metodou poskytující nejméně rovnocenné výsledky.
Poznámka k výpočtu:
kde
Náhodné rozptyly výsledku měření mohou být odhadnuty pomocí Poissonovy statistiky jako hranice konfidenčního intervalu, které se odhadují vždy z hodnoty 1 mm².
Vyhodnocování/počítání se může přerušit/ukončit, když se již na ploše menší než 1 mm² spočítá a zdokumentuje celkem 100 respirabilních azbestových vláken.

7.3. Geometrická a morfologická kritéria

¹⁾ Parametry respirabilního vlákna jsou uvedeny v § 19 odst. 2 tohoto nařízení.
7. Způsob počítání vláken:
Tabulka č. 1 Způsob započítávání respirabilních azbestových vláken pro vyhodnocení odběru vzorků

Způsob započítávání respirabilních azbestových vláken	Časová použitelnost výpočtu
jsou započítávána všechna respirabilní azbestová vlákna1), avšak není povinné započítávat vlákna < 0,2 μm	do 20.12.2029
jsou započítávána všechna respirabilní azbestová vlákna1), včetně vláken < 0,2 μm, avšak není povinné započítávat vlákna < 0,05 μm	od 21.12.2029

Vysvětlivka k tabulce č. 1:

7.3.6. Jsou-li vlákna v kontaktu s nevláknitými částicemi, nebudou částice při měření vláken zohledněny. Budou-li zakryty konce vláken částicemi, pak budou měřeny pouze viditelné části vláken.

7.3.5. Bude-li u vláken, která jsou ve vzájemném kontaktu, překryt konec jednoho vlákna druhým vláknem, bude měřena pouze viditelná část vláken.

7.3.4. Svazek vláken nutno počítat jako jedno vlákno, když jednotlivá vlákna nelze vzájemně rozlišit a když celý svazek vláken odpovídá definici respirabilního vlákna. Výskyt nerozlišitelných svazků vláken je nutné poznamenat do protokolu z měření.

7.3.3. Vlákna svazku vláken budou počítána jednotlivě, když jsou vzájemně rozlišitelná.

7.3.2. Rozštěpené vlákno nutno počítat jako jedno respirabilní vlákno.

7.3.1. Počítají se všechna vlákna, která odpovídají definici respirabilního vlákna uvedené v § 19 odst. 2 tohoto nařízení.

7.2.4. Pokud více než jedna osmina plochy obrazového pole je pokryta jedním vláknem a/nebo aglomerátem částic, nemá být obrazové pole počítáno.

7.2.3. Vlákna s oběma konci mimo obrazové pole se nepočítají.

7.2.2. Vlákna ležící pouze jedním koncem v obrazovém poli se počítají s váhovým součinitelem 0,5.

7.2.1. Vlákna ležící oběma konci v obrazovém poli se počítají.

7.1. Vždy se odečítá minimálně 1 mm² plochy filtru. V případě více odběrů v průběhu směny se časově vážený průměr počítá podle vzorce v části C bodu 2. této přílohy, kdy se na každém exponovaném filtru odečítá minimálně 1 mm².

7.2. Kritéria vztažena k obrazovému poli

1. Pro zjištění inhalační expozice zaměstnance na pracovišti, musí se použít tam, kde je to možné, osobní odběr vzorků ovzduší vhodným zařízením, připevněným na těle. Tam, kde skupina zaměstnanců provádí identické nebo podobné úkony na stejném místě a je obdobně exponována, považuje se za reprezentativní pro celou skupinu, je-li odběr prováděn na vybraných zaměstnancích uvnitř této skupiny.

${\mathrm{k}}_{\mathrm{p}}=\frac{{\mathrm{k}}_1.{\mathrm{t}}_1+{\mathrm{k}}_2.{\mathrm{t}}_2+......+{\mathrm{k}}_{\mathrm{n}}.{\mathrm{t}}_{\mathrm{n}}}{{\mathrm{t}}_1+{\mathrm{t}}_2+.............+{\mathrm{t}}_{\mathrm{n}}}$
t₁ – t_n = doba trvání jednotlivých odběrů (měření).
k₁ – k_n = koncentrace v ovzduší získané jednotlivými odběry (měřeními)
kde
2. Postup měření musí dávat o inhalační expozici zaměstnance škodlivinám v pracovním ovzduší reprezentativní výsledky odvozené od časově váženého průměru jejich koncentrací (k_p). Výpočet časově váženého průměru koncentrací musí postihnout všechny pracovní operace i veškerou ostatní činnost v průběhu pracovní doby. Průměrnou koncentrací k_p se rozumí hodnota vypočtená z naměřených koncentrací k₁ k_n podle vzorce:

3. Odběry vzorků a měření na pevně stanovených místech (stacionární) se mohou používat, jestliže jejich výsledky umožňují zjistit míru inhalační expozice zaměstnance na pracovišti. Vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny a v bezprostřední blízkosti zaměstnanců.

4. Postup měření musí odpovídat látce, která má být měřena, jejím limitním hodnotám (PEL, NPK-P) a složení pracovního ovzduší.

5. Výsledek musí být dostatečně spolehlivý s ohledem na limitní hodnoty látky a udán ve stejných jednotkách.

6. Jestliže metoda měření není specifická jen pro danou látku, musí být celá naměřená hodnota vztažena na látku, která má být hodnocena.

7. Meze stanovitelnosti musí odpovídat nejméně jedné čtvrtině PEL.

8. Musí být zajištěna správnost měřicího postupu. U metody musí být zajištěna celková správnost odpovídající odhadu relativní chyby ±25%.

9. Pro měření musí být použity postupy ověřené v podmínkách praxe.

c) časové a prostorové rozdělení koncentrací látek.

1. Jestliže v pracovním ovzduší nelze s jistotou vyloučit přítomnost jedné, či více látek v plynné formě nebo jako aerosolu, musí se zhodnotit jejich koncentrace a zjistit všechny skutečnosti, které mohou být relevantní pro expozici:

b) technická zařízení a technologické operace a

a) látky používané nebo vyráběné,

2. Limitní hodnota pro chemické látky nebo prach v pracovním ovzduší je dodržena, jestliže hodnocení ukáže, že ji koncentrace ve vzduchu dýchací zóny nepřekračuje. Pokud jsou podklady nedostatečné pro kvalifikované posouzení, zda jsou limitní hodnoty dodrženy, musí být provedeno další šetření a měření.

a) nejsou limitní hodnoty dodrženy, musí být zjištěny důvody, pro které byla limitní hodnota překročena a musí být zavedena co nejrychleji odpovídající opatření pro nápravu situace a hodnocení se musí zopakovat,

3. Jestliže hodnocení ukáže, že:

b) jsou limitní hodnoty dodrženy, musí se podle potřeby v pravidelných intervalech provádět následná měření, aby se potvrdilo, že dosavadní situace stále trvá; čím více se zjištěná hodnota blíží hodnotě limitní, tím častěji se musí měření provádět nebo že

c) nedochází současně k podstatným změnám v podmínkách pracoviště, které by mohly pravděpodobně vést ke změně expozice zaměstnance, může být snížena frekvence kontrol dodržení limitní hodnoty měřením; v takových případech musí být však pravidelně kontrolováno, zda hodnocení vedoucí k tomuto závěru je stále ještě použitelné.

4. Jestliže jsou zaměstnanci vystaveni současně nebo následně více než jedné látce, musí být tato skutečnost brána v úvahu při hodnocení zdravotního rizika, jemuž jsou vystaveni.

9. Příslušenství pro osobní odběr (opasek, brašna, podle typu a provedení přístrojů).

8. Stativ, či jiné zařízení pro instalaci stacionárních odběrových zařízení ve výšce odpovídající výšce dýchací zóny exponovaného zaměstnance (s ohledem na jeho pracovní polohu).

7. Průtokoměr požadovaného rozsahu průtočné rychlosti a takové přesnosti jejího měření, aby bylo možno spolehlivě kontrolovat její kolísání v rozsahu požadovaných ±5%, průtoku, nebo suchý nebo mokrý plynoměr s týmiž vlastnostmi.

6. Podpůrné destičky pro podložení filtru.

3. Časoměrné zařízení vhodného typu a rozsahu, například stopky.

2. Čerpací jednotka - čerpadlo zajišťující dodržení hodnoty požadovaného jmenovitého průtoku při odběru s maximální odchylkou ±5%, tedy čerpadlo s elektronickou regulací průtoku nebo čerpadlo vybavené omezovací tryskou (kontrola průtoku je možná pouze při vybavení soustavy vakuometrem, tedy prostřednictvím hodnoty podtlaku, pod níž nesmí klesnout, má-li se průtok s postupným zanášením filtru snížit jen do povolené odchylky) nebo jiné, vybavené indikátorem chybné funkce čerpadla nebo automatickým přerušovačem chodu čerpadla se záznamem délky doby odběru (podle požadavků ČSN EN 1232 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků chemických látek - požadavky a zkušební metody, ČSN EN 12912 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro odběr vzorků chemických látek s objemovým průtokem nad 5 litrů/min - Požadavky a zkušební metody).

5. Držáky filtrů.

14. Formuláře pro záznamy v terénu a psací potřeby.

13. Pinzeta s plochými konci pro manipulaci s filtry v laboratoři.

12. Petřino misky nebo jiné zařízení pro transport a přechovávání filtrů.

11. Analytické váhy s citlivostí 10g nebo lepší.

10. Exsikátor s nasyceným roztokem K₂CO₃ pro udržení konstantní relativní vlhkosti 44 %.

4. Hadice přiměřeného průměru a materiálu, zaručujícího stálost vnitřního průřezu v podtlakovém (nebo přetlakovém) režimu při prosávání odebírané vzdušiny, s dostatečnou tepelnou odolností (pryž, PU, PVC, apod.)

1. Kompletní odběrová hlavice (vybavená selektorem oddělující frakce polétavého prachu vyhovující konvencím podle ČSN EN 481), vyrobená z materiálu, který zaručuje, že nebude ovlivněno stanovení koncentrace prachu ani následné analýzy filtru (stanovení obsahu kovů, organických látek apod.).

Mez detekce (mez stanovitelnosti) lze odhadnout výpočtem z opakovaných měření slepých pokusů (pro daný typ filtru). Doporučuje se pro výpočet použít sady nejméně 10 naměřených rozdílů hmotnosti slepých vzorků (čistých filtrů) před a po expozici (myslí se tím vystavení filtru stejným podmínkám jako neznámé vzorky s tím rozdílem, že slepými vzorky není prosáván vzduch obsahující aerosol).
Nejistota kalibrace: vyjadřuje výskyt chyb při kalibraci nebo použití měřícího zařízení (průtokoměrů, vah, plynoměrů atd.). Zpravidla je vyjádřena jako rozšířená kombinovaná standardní nejistota nebo konfidenční interval. U průtokoměru nesmí být horší než ±5% hodnoty průtoku, které jsou požadovány u stability průtoku čerpacích jednotek, v praxi se pohybuje do ±3%. Používají se váhy s citlivostí 0,01mg nebo lepší.
Rozsah kalibrace: u průtoku je dán rozdílem nejvyšší a nejnižší hodnoty kalibrační závislosti. Pracovní rozsah měřidla průtoku musí respektovat jmenovité hodnoty průtoků hlavic odběrových aparatur. Pracovní rozsah měřidel hmotnosti musí splňovat podmínku nižší dolní meze váživosti vah než je hmotnost použitého čistého filtru.
u_r - dílčí standardní nejistota parametru r.
Pro validaci metody musí laboratoř ověřit níásledující parametry pro konkrétní podmínky a použitou laboratorní a odběrovou techniku:
Čerpací jednotka (v zapojení nasává) --- odběrová hlavice osazená filtrem (použitým pouze ke kalibraci, stejného typu jaký je použit k odběru vzorků) --- průtokoměr. Jiné zapojení může způsobit nepřesné nastavení správné hodnoty průtokové rychlosti odběrové aparatury!(viz korekce na tlakové a teplotní podmínky při justaci soustavy).
Rozšířená kombinovaná standardní nejistota výsledku se vypočte podle vzorce
Při výpočtu kombinované standardní nejistoty výsledku se významně podílí na výsledku tyto složky:
Nejistota výsledků je parametr přidružený k výsledku měření, charakterizující rozptyl hodnot důvodně přisuzovaný výsledkům. Nejistotu výsledků je možno odhadnout jako rozšířenou kombinovanou standardní nejistotu podle zákona o šíření nejistot. Je to souhrn nejistot všech veličin vstupujících do procesu vynásobený koeficientem rozšíření.
Specifičnost je odhadována na základě znalosti principu metody a experimentů, kterými je možno odhalit rozsah rušivých vlivů interferujících s měřeným faktorem. Měření koncentrace prachu je metodou nespecifickou v případě výskytu kapalného aerosolu při měření závisí záchyt kapalných částic na filtru (nebo částic pevných, na které se kapalné mohou vázat) na tenzi par kapalné látky.
Časové intervaly úkonů metrologické návaznosti (kalibrací) jsou upraveny zvláštními právními předpisy pro stanovená měřidla, v případě nestanovených měřidel si laboratoř příslušné intervaly stanoví sama.
Vysvětlivka:
Metrologická návaznost je upravena zákony a prováděcími předpisy v platném znění.
V následujícím textu jsou použity názvy parametrů podle příslušné české technické normy ČSN ISO 3534 -1.
d) Požadavky na metrologickou návaznost:
Strannost (správnost) strannost metody lze hodnotit jen v definovaných laboratorních podmínkách při zajištění referenční koncentrace aerosolu.
Validace metody, kontrola stability zkoušek
Vyjádření výsledků
u_q - dílčí standardní nejistota parametru q,
u_p - dílčí standardní nejistota parametru p,
Výsledky se zaokrouhlují na 1 desetinné místo.
Zaokrouhlování výsledků
k - koeficient rozšíření,
Výsledky koncentrace prachu se udávají v mg/m³. Nejistota výsledku se uvádí v % hodnoty výsledku nebo v jednotce mg/m³.
kde
Shodnost vyjadřuje přítomnost a velikost náhodných chyb, tj. variabilitu jednotlivých dílčích kroků při měření prašnosti (vážení, měření průtoku,apod.). Slouží jako výchozí parametr (vyjádřený jako směrodatná odchylka) pro odhad nejistoty výsledku.
V souladu s postupem zkoušky se provádí vážení slepých filtrů při každé sérii vzorků. Z výsledků se sestrojí regulační diagram, kde v přípravné fázi se vynese nejméně 10 zjištěných rozdílů hmotnosti (před a po expozici). Pokud poté dojde u slepého vzorku k překročení regulačních mezí (±3s₀ ) musí být výsledky u této série prohlášeny za neplatné.
Směr toku vzduchu
Mez stanovitelnosti se použije v případě požadavku dodržení shodnosti v celém rozsahu kalibrace a vypočte se stejným způsobem jako mez detekce při použití koeficientu k=10.
Průtoková rychlost v sestavě čerpadlo-odběrová hlavice se měří vždy minimálně před a po každém odběru průtokoměrem, či nepřímo měřidlem jiné veličiny, při zapojení sestavy (viz schéma nejběžnější aplikace) podle doporučení výrobce takto:
$\mathrm{U}\left(\mathrm{p},\mathrm{q},\mathrm{r},...\right)=\mathrm{k}.{\left({{\mathrm{u}}_{\mathrm{p}}}^2+{{\mathrm{u}}_{\mathrm{q}}}^2+{{\mathrm{u}}_{\mathrm{r}}}^2+...\right)}^{1/2}$

Celý postup je identický jako u vdechovatelné frakce s tím, že některá zařízení umožňují stanovení vdechovatelné, respirabilní popř. jiných frakcí současně (odběr jedinou odběrovou hlavicí). V tomto případě se provádí nejen vážení filtru ke stanovení koncentrace respirabilní frakce, ale i vážení ostatních zachycených podílů prachu. Vdechovatelné frakce je pak dána součtem všech zachycených podílů prachu.
Respirabilní frakce se odebírá v případě výskytu prachu s převážně fibrogenním účinkem. Stanovení jiných frakcí může být opodstatněné při výzkumných a speciálních úkolech.
b) Stanovení hmotnostní koncentrace respirabilní frakce (podle přijatých konvencí) prachu osobní odběrovou aparaturou.
Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro respirabilní, popř. jinou frakci podle příslušné české technické normy ČSN EN 481.

c) Stanovení hmotnostní koncentrace vdechovatelné a respirabilní frakce prachu stacionární odběrovou aparaturou
Postup je identický jako u stanovení koncentrace uvedených frakcí poletavého prachu osobní odběrovou aparaturou. Rozdíl je pouze u odběru vzorku v terénu, kdy po sestavení odběrové aparatury se tato umístí na referenčním místě na pracovišti v úrovni dýchací zóny, neupevňuje se na zaměstnance. Referenčními místy jsou míněna místa pro statický odběr vzorků, která reprezentují výskyt a pohyb zaměstnanců.

před odběrem vzorku musí být filtr kondicionován při konstantní relativní vlhkosti a konstantní teplotě nejméně 24 hodiny. Doporučuje se, aby pro dosažení nejlepší přesnosti okolní teplota byla v rozsahu 15 - 30 °C a byla udržována v rozmezí ± 3 °C, relativní vlhkost v rozmezí 20 - 45 % ± 5 %. Po odběru vzorků musí být filtry kondicionovány za stejných podmínek jako před odběrem. Filtry musí být v exsikátoru během kondicionace uloženy v otevřených přepravních zařízeních, např. Petriho miskách. Exsikátor musí být umístěn co nejblíže analytickým váhám, aby se čas, po který je filtr vystaven jiné vlhkosti, zkrátil na minimum. Z téhož důvodu je vhodné umístit do skříně vah malou kádinku s nasyceným roztokem K₂CO₃. Pokud je v laboratoři k dispozici váhovna s řízenými tepelně vlhkostními podmínkami, postačí pro kondicionaci filtrů uložení v této místnosti v prázdném exikátoru nebo pod ochranným obalem.
Vizuální kontrola stavu odběrových zařízení, kontrola akumulátorů čerpadla, hadic,
Přípravné práce
Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro vdechovatelné frakci podle ČSN EN 481.
Vážení čistých filtrů
Filtry musí být zváženy do 1 minuty po vyjmutí z exsikátoru, aby se jejich hmotnost nezměnila vlivem odlišné okolní vlhkosti. Exsikátor se musí zavřít po každém vyjmutí filtru. Po kalibraci analytických vah se filtry bez objímky a podpůrných destiček zváží. Filtry se přechovávají v laboratoři v čisté Petriho misce. Manipulace s nimi se děje pouze pinzetou s plochými čelistmi, bez dotýkání se exponované plochy filtru, pouze za okraj. Vážení filtrů s objímkami je možné u speciálních odběrových zařízení podle specifikace výrobců.
a) Stanovení hmotnostní koncentrace vdechovatelné frakce prachu osobní odběrovou aparaturou
Kondicionace filtrů
Zpracování vzorku v laboratoři
Kontrola správné funkce analytických vah - před vážením každé série filtrů je nutno provést vážení závaží o hmotnosti <1000mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů Odchylka od deklarované hodnoty musí být menší než v laboratoři vypočtená kombinovaná nejistota z nejistoty kalibrace tohoto závaží a nejistoty kalibrace vah. Pokud vznikne podezření na změnu podmínek vážení (teplota, vibrace, mechanický otřes apod.), je nutno provést novou kalibraci vah.
Odběr vzorku v terénu
Sestavení odběrové hlavice
Filtr a podpůrná destička se do objímky vloží ihned po zvážení, objímky se uloží v transportním obalu popř. se instalují přímo do odběrových hlavic.

a) Sestaví se odběrová aparatura - čerpadlo, hadička, odběrová hlavice s filtrem, upevní se na pracovníka exponovaného prachu pracovního ovzduší, do jeho dýchací zóny podle příslušné české technické normy ČSN EN 1540.

a) Před vážením se filtr po odběru vzorku kondicionuje za stejných podmínek jako před odběrem. Požadavky na vážení exponovaných filtrů jsou stejné jako u vážení čistých filtrů.

b) Nastaví se požadovaný průtok sestavy justací čerpadla (průtokoměrem či jiným zařízením)

b) Výpočet koncentrace prachu je uveden výše.

c) Zaznamená se čas začátku odběru, průtoková rychlost na začátku měření popř. jiné parametry než průtok mající význam pro měření.

c) Všechny práce či manipulace se zařízením musí být v souladu s postupem stanoveným výrobcem zařízení.

d) Po odběru vzorku se zaznamená čas ukončení odběru, průtoková rychlost na konci měření popř. jiné. Filtr v objímce se vyjme z odběrové hlavice a uloží do transportního obalu.

a) nejistota vnesená kalibrací měřidel – přebírá se z údaje o nejistotě kalibrace,

b) vzorkování – v úvahu připadá vliv směru/rychlosti proudění vzduchu, vlhkost při odběru, shoda průběhu odlučování jednotlivých frakcí prachu odběrovým zařízení s konvenční funkcí,

c) vliv experimentálních podmínek na zkušební postup - vlivy prostředí při vážení a justaci průtoku,

d) vlastnosti a stav předmětu zkoušení, interference - distribuce částic aerosolu, vliv možného elektrostatického náboje váženého filtru na výslednou hmotnost,

e) další vlivy – chyby operátora, aproximace, předpoklady, které jsou součástí zkušební metody.

15. Teploměr, vlhkoměr, tlakoměr pro měření veličin při kalibraci (justaci) odběrové sestavy v laboratoři a podmínek odběru vzorků ovzduší na pracovišti.