III. Vyjádření účastníků řízení
A. Senát Parlamentu České republiky
Obecně
K jednotlivým zpochybňovaným ustanovením zákona
21. Senát ve svém vyjádření podrobně zrekapituloval průběh legislativního procesu ve vztahu k napadeným ustanovením zákona o myslivosti, přičemž připouští eventuální pochybnosti stran některých jednotlivých ustanovení uplatněné v rozpravě. Potvrzuje, že jak ve výborech, tak v plénu byla široce diskutována problematika vlastnického práva k honebním pozemkům ve vazbě na míru ústavnosti omezení tohoto práva ve prospěch práva myslivosti. Senát však ani v jednotlivostech návrhu zákona neústavnost neshledal, jeho pozměňovací návrhy byly proto jen legislativně-technického charakteru.
22. V obecné rovině Senát uvedl, že při posuzování napadených ustanovení v kontextu celého zákona o myslivosti je zásadní otázkou vymezení veřejného zájmu zakládajícího pro provádění práva myslivosti legitimitu konkrétních omezení vlastnických práv vlastníků honebních pozemků. Senát nepochybuje o tom, že potřeba chránit zvěř tak, aby mohlo být každému, v souladu s čl. 35 odst. 1 Listiny, zajištěno právo na příznivé životní prostředí (spatřuje zde zcela bezprostřední souvislost), představuje veřejný zájem.
23. Právo myslivosti, jak z hlediska jeho historického vývoje, tak i z hlediska současné úpravy, charakterizuje jako kompaktní souhrn příslušných práv a povinností, která jsou při jeho provádění vzájemně provázána a která je proto nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech. V uvedeném kontextu je pak dle názoru Senátu potřeba i na lov zvěře, včetně přivlastnění si oprávněně ulovené zvěře, pohlížet jako na součást nedílného procesu ochrany zvěře. Rovněž tedy z tohoto pohledu se omezení vlastnického práva k honebním pozemkům ve prospěch práva myslivosti jeví dle názoru Senátu jako omezení ve veřejném zájmu.
24. K § 17 odst. 6 a § 55 odst. 3 Senát podotkl, že je navrhovatelé ve svém podání citují ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 59/2003 Sb.
25. V souvislosti s § 17 odst. 6 Senát upozornil, že se neztotožnil s navrhovaným řešením tohoto ustanovení, které stanoví příslušná kritéria, k nimž je nutno při tvorbě honitby přihlížet, a to pokud jde o vhodnost tvaru honitby ve vztahu k minimální šířce honitby, a pozměňovacím návrhem doporučil věcnou úpravu tohoto ustanovení. Poslanecká sněmovna však po projednání návrh zákona v tomto ohledu schválila ve znění, v jakém byl postoupen Senátu. Dále v souvislosti s tímto ustanovením zákona Senát zdůraznil, že honební společenstvo považoval při posuzování návrhu zákona za právnickou osobu sui generis podle zákona o myslivosti, jejímiž členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků, a nikoli za spolek, společnost nebo sdružení ve smyslu čl. 20 Listiny.
26. K § 26 odst. 1 části věty za středníkem (dodatečně napadené ustanovení) uvádí Senát, že je výsledkem změn zákona o myslivosti provedených zákonem č. 59/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Senát se neúspěšně pokusil o úpravu problematiky členství v honebním společenstvu, která by umožňovala vlastníkům všech honebních pozemků, jež jsou součástí uznané společenstevní honitby, aby se sami rozhodli, zda se stanou členy honebního společenstva. Proto Senát navrhoval úpravu vycházející z předpokladu vůči později přijaté úpravě de facto opačného, tj. z předpokladu, že členem honebního společenstva se vlastník honebních pozemků, které jsou součástí uznané společenstevní honitby, stane, pokud o to písemně požádá honební společenstvo, a to dnem, kdy byla jeho žádost honebnímu společenstvu doručena.
27. K § 27 odst. 1 Senát připouští, že v rámci diskusí ve výborech i na plénu Senátu byla některými senátory vyslovována obava z možného rizika „tunelování“ osobního majetku těch členů honebního společenstva, kteří v rámci společenstevní honitby vlastní malé výměry honebních pozemků, a proto nemohou dostatečně ovlivnit rozhodování valné hromady honebního společenstva v případech půjček a úvěrů, které si honební společenstvo (případně) vezme.
28. Návrhem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na vypuštění § 27 odst. 1 věty druhé se Senát s odlišným výsledkem zabýval celkem dvakrát. Podruhé tento návrh schválil, avšak Poslanecká sněmovna jej po projednání neakceptovala.
29. Dle stanoviska Senátu lze tedy navrhovatelům v této otázce přisvědčit, avšak jen v části jejich návrhu, kde se domáhají zrušení věty druhé ustanovení § 27 odst. 1, nikoli však věty prvé stanovící odpovědnost honebního společenstva za jeho závazky celým majetkem společenstva. Takovou odpovědnost Senát považuje, ostatně shodně s navrhovateli, za zcela běžný projev právní subjektivity.
B. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Obecně
K jednotlivým zpochybňovaným ustanovením zákona
30. Poslanecká sněmovna uvedla, že zákonodárný sbor jednal při projednávání zákona o myslivosti ve shodě s předepsanou procedurou a v přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s Ústavou České republiky. Zákon o myslivosti dle jejího názoru nepopírá ani nevylučuje základní lidská práva zaručená všem Ústavou České republiky a Listinou. Vyjádřila současně pochybnost, zda by po zrušení napadených ustanovení byl zákon o myslivosti ještě vůbec použitelný.
31. Právní názor navrhovatelů se jí jeví jako účelový. Zjevně zpochybňuje základní principy mysliveckého zákona, které v prvé řadě musí respektovat potřeby zvěře (a v jejím zájmu je často nutné nerespektovat majetkové hranice pozemků), v druhé řadě zájmy chovu zvěře a teprve poté zájmy vlastníků honebních pozemků, nájemců těchto pozemků, myslivců atd.
32. Poslanecká sněmovna připomíná, že volně žijící zvěř je zákonem definována jako přírodní bohatství, tuto skutečnost pak vztahuje k čl. 7 Ústavy České republiky, podle něhož stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Z toho pak dovozuje, že právo a povinnost zvěř chránit, cílevědomě chovat a lovit je třeba považovat za veřejný zájem. Tím spíše, že právo myslivosti u nás není podle zákona zájmovou či sportovní činností, ale je součástí hospodářských činností prováděných člověkem v přírodě, podobně jako hospodaření v lesích.
33. K § 9 odst. 2 a 3
Návrh na zrušení nemá dle názoru Poslanecké sněmovny opodstatnění. Pokud nedojde k dohodě o vybudování mysliveckých zařízení, rozhoduje orgán státní správy myslivosti ve správním řízení. Každý jeho účastník má v jeho rámci možnost uplatnit námitky nebo podat opravný prostředek. Ve správním řízení – se stejnými souvislostmi – je činěno i rozhodnutí o omezení či zákazu vstupu do lesa. Neuplatňuje se navíc pouze k umožnění lovu, ale zejména z důvodu péče o zvěř. Navíc se nevztahuje na hospodářskou činnost vlastníků a nájemců pozemků.
34. K § 17 odst. 6, § 18 odst. 4, § 21 odst. 1 písm. e), § 31 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 6 písm. a)
Návrh na zrušení považuje Poslanecká sněmovna ze „shora uvedených důvodů“ za neopodstatněný. Podotýká, že při vytváření honiteb, povolování změn honitby a přičleňování honebních pozemků má vlastník svobodnou vůli, jak se svým pozemkem naložit, zahrnující v to i právo požádat o prohlášení svých pozemků za nehonební, a nemusí se ani stát členem honebního společenstva.
35. K § 26 (dodatečně napadené ustanovení)
Návrh na zrušení nemá dle názoru Poslanecké sněmovny opodstatnění. Zjevným úmyslem zákonodárce byla snaha ochránit a preferovat nového vlastníka honebních pozemků, který má zájem stát se členem honebního společenstva, s tím, že ani valná hromada honebního společenstva mu nemůže toto členství odepřít. Vlastník, který se stane členem honebního společenstva podle tohoto ustanovení, ale může kdykoli své členství ukončit na základě písemného oznámení nebo požádat oprávněný správní úřad o prohlášení svých pozemků za nehonební. Ke specifické úpravě nabývání vlastnického práva rozhodnutím o povolení jeho zápisu do katastru nemovitostí zpětně ke dni podání návrhu Poslanecká sněmovna podotýká, že již po podpisu kupní smlouvy může nabyvatel sdělit honebnímu společenstvu svůj nesouhlas s členstvím a vázat účinky tohoto sdělení nazpět do doby, kdy žádost byla podána katastrálnímu úřadu. Omezení lhůty zákonem je zároveň dle názoru Poslanecké sněmovny nutné i proto, že honební společenstvo je mimo jiné povinno svolávat valnou hromadu, vyplácet alikvotní část výnosů atd., k čemuž musí mít k dispozici skutečně aktuální evidenci členů. Odkaz na § 30 odst. 2 svědčí dle soudu Poslanecké sněmovny o nepochopení rozdílu mezi vlastníky honebních pozemků, kteří se při vzniku honebního společenstva stali jeho členy, a vlastníky honebních pozemků, jejichž pozemky byly přičleněny k již existující honitbě podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti.
36. K § 27 odst. 1 větě druhé (dodatečně napadené ustanovení)
Poslanecká sněmovna nesouhlasí se zrušením. Má za to, že pokud zákon výslovně neupravuje ručení jednotlivých členů honebního společenstva za jeho závazky, je zřejmě možno subsidiárně vycházet z ustanovení § 22 odst. 3 – rozhodování (a tedy i odpovědnost za rozhodování) podle výměry honebních pozemků jednotlivých vlastníků. Nic rovněž nebrání úpravě ručení ve vnitřním předpisu – stanovách honebního společenstva. Každý člen honebního společenstva se také může podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady honebního společenstva.
37. K § 55 odst. 1, 2 a 3
Návrh na zrušení je dle názoru Poslanecké sněmovny nepřijatelný, neboť by tak došlo k zániku možnosti dohody mezi poškozeným a uživatelem honitby o náhradě škody; lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody považuje Poslanecká sněmovna s ohledem na technické souvislosti za vhodné – přiměřené.
38. Se zrušením § 69 odst. 1 Poslanecká sněmovna rovněž nesouhlasí, neboť lhůty stanovené v tomto přechodném ustanovení již prošly, proto považuje návrh na jeho zrušení za bezpředmětný. V opačném případě by se navíc bylo třeba vyrovnat s již zahájenými správními řízeními a zvážit možnou diskriminaci ve vztahu k případům, které byly již pravomocně rozhodnuty.
39. Poslanecká sněmovna zvlášť zdůrazňuje, že odůvodnění se v tomto případě opírá o ustanovení, která v zákoně o myslivosti neexistují.