1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2004 se stěžovatelka, obchodní společnost E., s. r. o., domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 7. 2004 č. j. E-Nc 11895/2002-52, kterým byl potvrzen příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný v exekučním řízení, v němž vystupuje v postavení povinného subjektu. Tvrdila, že napadeným usnesením bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), což zdůvodnila popisem vývoje exekučního řízení, zejména jeho závěrečné fáze týkající se určení nákladů exekuce a jejich úhrady. Soudu především vytýkala, že nepřihlédl k ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Dovodila, že když celý dluh dobrovolně uhradila, aniž by na tom měla podíl exekuce, došlo k upuštění od provedení exekuce, a tudíž odměna exekutora měla být určena podle § 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, tedy pouze ve výši 50 %. K tomu dodává, že pro případ nároku na odměnu v plné výši dle § 11 odst. 2 citované vyhlášky nebyly splněny potřebné podmínky, respektive nebyla splněna podmínka stanovená v § 11 odst. 2 písm. a). Řízení je vedeno pod sp. zn. I. ÚS 639/04.