3. V průběhu řízení o ústavní stížnosti I. senát Ústavního soudu zkonstatoval, že v posuzovaném případě šlo o aplikaci § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále též jen „vyhláška“). Tato vyhláška byla vydána Ministerstvem spravedlnosti na základě zmocnění zařazeného do § 131 písm. a) až c) exekučního řádu a nabyla účinnosti 18. 9. 2001. Ustanovení § 5 odst. 1 v původní podobě znělo: „Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění.“. Vyhláškou č. 233/2004 Sb. s účinností od 30. 4. 2004 bylo toto ustanovení doplněno tak, že jeho dikce zněla: „Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co bylo povinnému doručeno rozhodnutí soudu o nařízení exekuce, ke splnění povinnosti uvedené v usnesení o nařízení exekuce, nejde-li o plnění ke splnění povinnosti k úhradě nákladů exekuce nebo k úhradě nákladů oprávněného.“. Podle algoritmu zařazeného do § 6 vyhlášky se ze základu vypočetla odměna exekutora:

„(1) Odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky činí do 3 000 000 Kč základu	15 %,
z přebývající částky až do 40 000 000 Kč základu	10 %,
z přebývající částky až do 50 000 000 Kč základu	5 %,
z přebývající částky až do 250 000 000 Kč základu	1 %.

(2) Částka nad 250 000 000 Kč se do základu nezapočítává.
(3) Odměna podle odstavce 1 činí nejméně 3 000 Kč.“.
V přechodných ustanoveních bylo ve vyhlášce č. 233/2004 Sb. zakotveno toto pravidlo:
„1. Odměna stanovená touto vyhláškou náleží exekutorovi i v exekučním řízení, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, s výjimkou řízení, ve kterém již bylo pravomocně o odměně soudního exekutora rozhodnuto.“.