19. Pravomoc ministerstev vydávat právní předpisy k provedení zákona je založena čl. 79 odst. 3 Ústavy, a to za předpokladu danosti výslovného zákonného zmocnění. K ústavnosti zákonného zmocnění, jakož i k interpretaci zákonem stanovených mezí pro podzákonnou normotvorbu se Ústavní soud již vyslovil ve svých nálezech [např. sp. zn. Pl. ÚS 45/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 21, nález č. 30; vyhlášen pod č. 96/2001 Sb.]. Prováděcí právní předpis musí být v prvé řadě vydán oprávněným subjektem. Státní orgán, jenž je oprávněn k vydání podzákonného právního předpisu, musí postupovat na základě zákona a v jeho mezích (secundum et intra legem), nikoli mimo zákon (praeter legem). Zjednodušeně řečeno, má-li podle zákona býti X, přísluší tomuto státnímu orgánu stanovit, že má býti X1, X2, X3, nikoli též, že má býti Y. Před excesy moci výkonné pak ochraňuje bariéra věcí vyhrazených k regulaci toliko zákonům (tzv. výhrada zákona); daný státní orgán nemůže stanovit primární práva a povinnosti. Z teoretického hlediska je dále na podzákonný (prováděcí) právní předpis kladen požadavek, aby byl obecný a dopadal tedy na neurčitou skupinu adresátů, neboť Ústava zmocňuje k právní úpravě, nikoli k vydání individuálního správního aktu.