31. V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že současnou úpravu výše odměn exekutorů nelze odůvodňovat poukazem na to, že exekutor nemůže odmítnout provedení exekuce, a že náhrada nákladů řízení jim může být přiznána vůči povinnému i v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného [viz stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS – st. 23/06 (www.judikatura.cz)]. Kompenzaci v tomto smyslu „nevýhodného“ postavení exekutora je třeba hledat ve výhodách spojených přímo s jeho profesí, např. v jeho téměř výlučném postavení při výkonu exekučních titulů, v němž mu mohou částečně konkurovat pouze soudní vykonavatelé. Nelze akceptovat, že by odměna přiznaná vůči jedněm povinným mohla být výrazně navýšena pouze z toho důvodu, že v případě jiných povinných, se kterými první skupina povinných nemá žádné funkční vazby (tudíž za jejich dluhy a nemajetnost nemůže nést žádnou odpovědnost), musela být exekuce pro nedostatek majetku zastavena. Proto Ústavní soud ruší § 5 odst. 1 větu druhou vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).