59. Proto Ústavní soud, přidržuje se své konstantní judikatury (viz usnesení ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, nález ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01 a další), že „novelizující zákon nemá samostatnou právní existenci a stává se součástí novelizovaného zákona“ (a již proto návrhu na jeho zrušení vyhovět nelze), dospěl i zde ku shodnému závěru, a návrh navrhovatelů v této části zamítl (§ 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).