177. Oproti tomu podle zastánců zákona napadená právní úprava není protiústavní a vyhovuje mezinárodním standardům; kogentními ustanoveními garantuje pevné postavení a odpovídající pracovní podmínky zaměstnanců, jakož i jejich ochranu před jednostranným skončením pracovního poměru; současně však prý zavádí i větší smluvní volnost a vytváří liberálnější prostředí. Určité standardy však musí být garantovány v zákoně, neboť v Evropě nejrozšířenější způsob ochrany formou kolektivních smluv není nyní v České republice reálný, poněvadž jen cca 30 % zaměstnanců je kolektivními smlouvami chráněno. Zákoník práce byl přijat postupem stanoveným Ústavou, jež nepředepisuje povinný konsenzus ani v rámci vládní koalice, ani mezi sociálními partnery či u odborné veřejnosti. Zástupci zaměstnavatelských svazů se prý od počátku postavili proti návrhu zákoníku práce a odmítli se podílet na jeho přípravě, takže konsenzus nebyl možný. Motivace podání návrhu na zrušení některých ustanovení zákoníku práce je údajně politické, a ne právní povahy; jde o politický spor o liberální či sociální podobu zákoníku práce. Navrhovatelé se prý snaží proměnit ideové a hodnotové hranice ústavního pořádku, který garantuje odklon od strohého liberalismu směrem k určité odpovědnosti státu za osud jednotlivců i společnosti. K překlenutí možných výkladových nejasností pak standardně a v souladu s právním státem slouží cesta soudní.