178. Z uvedeného je zřejmé, že názory na NZP ostře dělí zástupce sociálních skupin, nejvíce zainteresovaných na jeho podobě. Ústavní soud zdůrazňuje elementární zásadu, že nemůže být arbitrem politických sporů o to, zda Česká republika bude mít více liberální či více sociální zákoník práce. Státní moc slouží všem občanům a stát se nesmí vázat na žádnou výlučnou ideologii. Smyslem existence Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a jediným kritériem jeho rozhodování je ústavní pořádek, který garantuje neporušitelnost základních práv člověka, vycházejících z přirozeného práva. Jedním z úhelných stavebních kamenů našeho ústavního pořádku a obsahem vlastně celé Listiny základních práv a svobod – jež je jeho částí – je rovnost svobodného jedince v důstojnosti a právech. Jde o uznání hodnoty každého člověka jako takového, bez ohledu na jeho schopnosti, znalosti a „užitečnost“ či prospěšnost pro celek, což samozřejmě platí i pro oblast pracovního práva. Jak o tom poučují dějiny totalitních režimů, také za pomoci pracovněprávních předpisů mnohdy docházelo k nejhrubšímu porušování lidských práv a k neblahému sociálnímu inženýrství, byť k tomu výrazně přispěla i sama protizákonná praxe tehdejších orgánů veřejné moci. Pod záminkami údajného veřejného zájmu a frázemi o dějinné nutnosti, potřebách národa a o obecném blahu se manipulovalo myšlením lidí; výsledkem bylo např. uzákonění pracovní povinnosti, pracovní tábory pro nepřizpůsobivé, trestání tzv. příživnictví apod.