183. Základní práva a svobody jsou pod ochranou celé soudní moci, nikoliv pouze Ústavního soudu. Vůdčím pojmovým předpokladem ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod je rozhodování nezávislých a nestranných soudů podle zásad stanovených v příslušných právních předpisech, které však ve svých jednotlivých ustanoveních musí takový proces také reálně umožňovat a bezdůvodně nerozlišovat mezi jednotlivými subjekty. Takový postup, byť jej třeba doslovný výklad příslušných zákonných ustanovení umožňuje, vede k přímému zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod dotčených nositelů veřejného subjektivního práva a v převážné většině i k jejich porušení, jelikož stěžejní principy moderního demokratického právního a ústavního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) něco takového nepřipouštějí. I podstata právní jistoty jako jednoho z atributů právního státu, zahrnující též zachování nabytých práv a ochranu důvěry v právo, spočívá zejména v tom, že každý se může spoléhat na to, že mu stát poskytne efektivní ochranu v jeho právech a dopomůže mu k realizaci jeho subjektivního práva. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé, konkrétní a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost nalézat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem, ústavních zásad, ustanovení Listiny základních práv a svobod a závazků plynoucích z příslušných mezinárodních smluv. Z mnoha myslitelných výkladů zákona je tedy třeba v každém případě použít takový, který respektuje ústavní principy, a ke zrušení ustanovení zákona pro neústavnost přistoupit teprve tehdy, nelze-li dotčené ustanovení použít, aniž by byla porušena ústavnost. Ústavní soud je přesvědčen, že prostor pro takovou interpretaci – za dodržení shora uvedených zásad, opakovaně tímto soudem zdůrazňovaných – je dán i v případě některých ustanovení napadených navrhovateli (srov. dále).