140. Podle repliky ČMKOS na obhajobu ústavnosti napadaného § 13 odst. 2 písm. g) NZP také namítá, že „omezení zajištění závazků je výrazem ochrany ekonomicky slabší smluvní strany“ a chrání „řádného zaměstnance, aby nebyl zatěžován nepřiměřenými břemeny“. Navrhovatelé zdůrazňují, že zde nejde o „omezení“ možnosti zajištění, nýbrž o vyloučení možnosti zajištění závazku, neboť srážky ze mzdy lze stěží považovat za zajišťovací institut. To považují za radikální zásah do ústavně zaručených práv a svobod, které nemá obdoby ani v totalitním režimu. Dokonce i starý zákoník práce zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů umožňoval. Námitka ochrany ekonomicky slabší smluvní strany není v tomto případě namístě. Tímto ustanovením § 13 odst. 2 písm. g) NZP má být chráněn nikoliv zaměstnanec obecně, ale zaměstnanec chovající se protiprávně. Pokud se zaměstnanec chová „řádně“, nedochází a ani nemůže dojít k využití zajištění závazku, a nemůže tedy být jakkoliv „postižen“; samo zajištění nemá sankční charakter, nýbrž má napomoci věřiteli získat dlužné plnění.