41. V oblasti nemocenského pojištění zaměstnanců (zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, čl. XXIX zákona č. 261/2007 Sb. – část devatenáctá), došlo především ke změně v poskytování nemocenského, které podle nové právní úpravy náleží zaměstnanci v případě, pokud pracovní neschopnost trvá déle než tři dny. Nemocenské se poskytuje až od čtvrtého kalendářního dne pracovní neschopnosti, na rozdíl od předchozí právní úpravy, která přiznávala poskytování nemocenského od prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti. Stejná úprava se týká karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu (body 3 – 6). Zákon č. 261/2007 Sb. nově upravil výši nemocenského tak, že oproti původní úpravě výše nemocenského, která činila za kalendářní den 69 % denního vyměřovacího základu s tím, že první tři dny pracovní neschopnosti nebo karantény činila 25 % denního vyměřovacího základu, stanovil rozdílnou výši nemocenského, odstupňovanou podle doby trvání pracovní neschopnosti nebo karantény. Výše nemocenského za kalendářní den tak nově činí 60 % denního vyměřovacího základu do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény, 66 % od 31. do 60. kalendářního dne a 72 % od 61. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény (bod 7).