78. Kromě jisté nespokojenosti s úpravami, které přinesl zákon č. 261/2007 Sb., návrhy neobsahovaly (kromě shora citovaného návrhu skupiny 43 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky), pomineme-li výhrady ke způsobu přijetí zákona, žádnou další relevantní ústavněprávní argumentaci. Prostor k derogačnímu zásahu Ústavního soudu by nastal pouze tehdy, pokud by bylo zjištěno a prokázáno, že nová právní úprava snižuje realizaci ústavně zaručeného standardu sociálních dávek až k praktickému znemožnění jejich realizace, či dokonce k jejich plošnému odejmutí. Návrh 67 poslanců takovouto argumentaci nepřinesl a v řízení před Ústavním soudem nebylo zjištěno, že by stávající právní úprava znamenala tak výrazný ústup od zmíněných závazků státu, které na sebe převzal zejména v čl. 26 odst. 3, čl. 29, 30 a 32 Listiny, jejichž okruhu se tento případ týká. Pokles různých sociálních dávek je sice pro řadu subjektů nepříjemný, ale neklesl pod úroveň znemožňující skromnou existenci dotčených subjektů. Posoudit otázku účelnosti, vhodnosti a sociální spravedlnosti zákonné úpravy v této oblasti je pouze v pravomoci zákonodárce, do jehož činnosti Ústavní soud kromě případů zjištěné neústavnosti zasahovat nemůže. Jedná se totiž o otázky v podstatě politické, kam primárně spadá i celá oblast tzv. sociálních práv.