23. Senát Parlamentu České republiky, zastoupený předsedou MUDr. Přemyslem Sobotkou, ve vyjádření ze dne 28. 11. 2007 popsal zejména proceduru posouzení zákona č. 261/2007 Sb. Senátem. V jeho plénu neproběhla „klasická“ rozprava podle jednacího řádu Senátu. Před hlasováním o návrhu, aby se Senát návrhem zákona nezabýval, někteří funkcionáři Senátu a předsedové klubů využili svého práva na tzv. přednostní udělení slova (§ 69 zákona o jednacím řádu Senátu). Senát tím, že usnesením č. 192 ze dne 19. 9. 2007 většinově schválil návrh vyjadřující vůli návrhem zákona se nezabývat, jednal v přesvědčení, že tato norma je v souladu s Ústavou a s Listinou. Ačkoliv zákon „… na první pohled může připomínat soubor spolu nesouvisejících samostatných dílčích právních úprav shrnutých jen do jednoho komplexního zákona“, přesto „... obsahuje nosnou jednotící ideu … stabilizace veřejných rozpočtů“. Analogický postup není v českém legislativním procesu novinkou, stejně bylo postupováno též např. při zřizování krajů (zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů) nebo při ukončování činnosti okresních úřadů zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů). Prizmatem jednotící ideje návrhu zákona Senát akceptoval i komplex pozměňovacích návrhů (poslanců Topolánka, Tluchoře a Rovana) přijatých Poslaneckou sněmovnou. V závěru Senát konstatoval, že je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost přijatého zákona a s konečnou platností rozhodl.