3. Rozpor napadených ustanovení s ústavním pořádkem vidí navrhovatel v jejich kolizi s čl. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Ústavy České republiky (dále též „Ústava“). Napadená ustanovení jsou v rozporu s ústavně garantovaným principem rovnosti v právech. Mají-li si být podle ústavního pořádku rovni v právech jednotliví lidé, platí tento princip nepochybně i na jejich společenství, tedy i na územní společenství občanů, kterými jsou obce. Zákon nicméně „přirozený princip“, podle něhož větší obce mají větší příjmy již jen s ohledem na větší počet svých obyvatel, deformuje „jakýmisi uměle vytvořenými koeficienty, které větším obcím příjmy násobí a menším redukují“. To je také podstatou zpochybňované ústavnosti zákona. Rovnost v právech je sice relativní, „pokud však s rozdílnými subjekty není ve srovnatelné situaci zacházeno stejně, je zapotřebí, aby pro to existovaly objektivní a rozumné důvody.“. Nutno přitom respektovat zásadu přiměřenosti. Účelem zákona je totiž akcelerování likvidace malých obcí, což je také vyjádřeno v důvodové zprávě. Jde tedy nejen o útok na ústavně garantovanou rovnost v právech, ale také na ústavně zaručenou samosprávu územních samosprávných celků a zejména na samotnou existenci menších územních samosprávných celků. Tím je porušen i čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 3 Ústavy.