18. Ústavní soud se nejprve zabýval základní tezí návrhu, podle níž je zákon v napadených ustanoveních diskriminační. K tomu, v souladu se svou judikaturou, uvádí, že ústavní zásadu rovnosti chápe především v relativním smyslu tohoto slova. Rozlišování mezi různými subjekty práva je možné a ústavně plně přípustné, nesmí však být projevem libovůle (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 22/92, Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, nález č. 11, str. 37, který se stal součástí ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky).