20. Posouzení srovnatelnosti, a tedy nalezení kritéria relevance, v sobě nezbytně zahrnuje hodnotový úsudek, který předpokládá pochopení smyslu a účelu přezkoumávané právní úpravy (k těmto otázkám srov. Bobek, M. – Boučková, P. – Kühn, Z. (eds.), Rovnost a diskriminace. C. H. Beck, Praha 2007, zejména kapitola I. a II.). Základním vodítkem je výčet objektivizovaných přívlastků, na jejichž základě je nepřípustné jakékoliv rozlišování nebo odlišné zacházení (srov. čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obdobná antidiskriminační ustanovení v mnoha mezinárodních lidsko-právních instrumentech). Všeobecnou zásadu zákazu diskriminace, které se dovolává tento návrh, odlišuje od zvláštního zákazu konkrétního druhu diskriminace to, že v posléze uvedeném případě je právem zakázané kritérium diferenciace výslovně označené. Ústavní soud proto musel nejprve zvážit, zda jsou navrhovatelem srovnávané situace, s nimiž zákon zachází odlišným způsobem, vskutku srovnatelné z hlediska principu zákazu diskriminace, a jsou-li tedy relevantní pro argumentaci zákazem diskriminace.