25. Dovodil-li Ústavní soud nesrovnatelnost situací, s nimiž je zacházeno odlišně, nemá pak ani pravomoc dále přezkoumávat zákonnou úpravu z hlediska porušení principu rovnosti. Takováto regulace odlišných situací je totiž zásadně otázkou politické úvahy zákonodárce: „V situaci, kdy tu je adekvátní důvod, který dovoluje rozlišení dvou typových situací, rozlišení může, ale nemusí být normotvůrcem učiněno. Rozhodnutí, zda se tak stane, závisí jen na normotvůrci samotném: do tohoto procesu politického uvážení nesmí zasahovat soud. Ústavně konformní tak bude v situaci adekvátního důvodu dovolujícího rozlišení jak úprava toto rozlišení činící, tak úprava, která toto rozlišení nerealizuje, protože ani v jednom případě nelze hovořit o svévoli normotvůrce“ (takto s odkazem na doktríny R. Alexyho Bobek, M. – Boučková, P. – Kühn, Z. (eds.), Rovnost a diskriminace, C. H. Beck, Praha 2007, str. 56, zvýraznění v originále). Toliko jako obiter dictum k tomu Ústavní soud uvádí, že ostatně ani účinky nové právní úpravy, ve srovnání s právní úpravou předchozí, nejsou diskriminační ani v tom srovnání, které (mylně, jak z výše uvedeného vyplývá) předkládá navrhovatel. Jak uvedl Svaz měst a obcí České republiky, v každé velikostní kategorii obcí lze najít obce, ve kterých v důsledku nové právní úpravy došlo k poklesu, případně růstu příjmů; poklesy v příjmech přitom nastaly u obcí ležících v regionech s vyšší regionální ekonomickou aktivitou.