26. Ve stanovisku Komise pro cenné papíry bylo poukázáno na zahraniční úpravy a dále na Třináctou směrnici, která umožňuje rozhodnout o vytěsnění jen v případě, že takovému rozhodnutí hlavního akcionáře předchází nabídka převzetí a členským státům ukládá zajistit vlastníkům zbývajících cenných papírů spravedlivou cenu. Právní charakter usnesení valné hromady je sporný, Komise pro cenné papíry se přiklání k názoru, že o vyvlastnění nejde, jde však o citelný zásah do práv minoritních akcionářů, což ale ještě nemusí být neústavní, děje-li se tak s odvoláním na veřejné hodnoty, při vyloučení libovůle zákonodárce při konstruování takové právní úpravy a byl-li respektován princip proporcionality (s odkazem na nález č. 181/2005 Sb. – sp. zn. Pl. ÚS 47/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 47). Komise se ztotožnila s navrhovatelem ohledně jeho argumentace o požadavku přiměřené spravedlivé náhrady (plná náhrada). To se musí projevit i při postupu znalce, který má nejdříve provést strategickou analýzu společnosti, analýzu tržeb, silných a slabých stránek (SWOT analýza) a finanční analýzu. Teprve poté znalec může zvolit nejvhodnější metodu oceňování, což je obvykle metoda diskontovaných peněžních toků (DCF - discounted cash flow), a určí současnou hodnotu společnosti. Komise se domnívá, že vzhledem k jedinečnosti každé oceňované společnosti nemohou mít pravidla pro tvorbu znaleckých posudků podobu závazného právního předpisu. Pravidla § 183i odst. 5 obch. zák. považuje v této souvislosti Komise pro cenné papíry za souladná s požadavkem na plnou náhradu. Stejně tak se neztotožnila s navrhovatelem ohledně závislosti znalce na hlavním akcionáři. Poukázala přitom na jí zpracovanou metodiku stanovení přiměřené ceny při nabídkách převzetí. Tato metodika je použitelná i pro účely vytěsnění. Problém komise vidí v krátké lhůtě podle § 183i odst. 5 obch. zák., kdy může zkoumat pouze vhodnost a odůvodněnost použitých znaleckých metod, správnost výpočtů a možná zkreslení a manipulace. V České republice se s ohledem na málo likvidní trh může cena na regulovaném trhu podstatně odchylovat od přiměřené hodnoty; u nekótovaných společností není možné kritérium tržní ceny aplikovat vůbec. Problémem je též otázka úroku a absence určení okamžiku, ke kterému má být cena protiplnění stanovena. Co se týče procesní úpravy práva výkupu, patří k podmínkám, podle kterých lze dle názoru Komise pro cenné papíry posoudit ústavní konformitu vytěsnění, možnost obrátit se na soud, jasné vymezení pravidel řízení, vyřešení informačního deficitu na straně minoritních akcionářů, zajištění postavení minoritních akcionářů, kteří se neobrátili na soud, a úprava nákladů řízení tak, aby to nebylo překážkou pro podání žaloby.