25. Horní zákon upravuje problematiku důlních škod a jejich náhrady ve své deváté části v ustanoveních § 36 a následujících. Důlní škody jsou v § 36 odst. 1 horního zákona vymezeny jako škody způsobené na hmotném majetku vyhledáváním a průzkumem ložisek, pokud se provádí důlními díly, dobýváním výhradních ložisek, zřizováním, zajišťováním a likvidací důlních děl a lomů, včetně jejich zařízení, odvalovým, výsypkovým a kalovým hospodářstvím organizací, úpravou a zušlechťováním nerostů, prováděnými v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i škody způsobené zvláštními zásahy do zemské kůry. Dle druhého odstavce téhož ustanovení se za ně považuje i ztráta povrchové a podzemní vody, podstatné snížení vydatnosti jejich zdrojů a zhoršení její jakosti, došlo-li k němu v důsledku činností výše uvedených. Dle odstavce třetího za důlní škody zásadně, tedy až na stanovené výjimky, odpovídá organizace, jejíž činností byla škoda způsobena; organizací horní zákon rozumí právnickou či fyzickou osobu, která v rámci své podnikatelské činnosti vykonává vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost (§ 5a). Odpovědnost je zde konstruována jako objektivní, organizace se liberuje pouze prokáže-li, že škoda byla způsobena okolností nemající původ v některé z činností vymezených výše v odstavci prvém. Ustanovení § 37a horního zákona pak zakotvuje povinnost organizací vytvářet finanční rezervy k zajištění vypořádání důlních škod a stanoví podrobnosti této povinnosti. Materie odškodňování je soustředěna v § 37 horního zákona. Jeho odstavec prvý předně vymezuje úpravu vypořádání důlních škod jako speciální k obecným předpisům o náhradě škody. Druhý odstavec řeší odškodňování ztráty vody, podstatného snížení vydatnosti jejího zdroje nebo zhoršení její jakosti. Odstavec třetí se zabývá náhradou účelných preventivních opatření, odstavec čtvrtý pak případy a souvislostmi náhrady škody pouze předpokládané. Podle pátého odstavce (jehož část je navrhována ke zrušení) je organizace povinna provést prozatímní zajištění objektu, nelze-li stavbu nebo zařízení uvést do předešlého stavu proto, že leží v území stavební uzávěry, popřípadě na území, kde se budou i nadále dlouhodobě projevovat vlivy činností uvedených v § 36. Současně se má organizace dohodnout s vlastníkem objektu, zda se odškodnění provede v penězích nebo poskytnutím náhradního objektu, a o výši odškodnění. Pokud se obě strany nedohodnou na způsobu odškodnění, stanoví se jeho výše znaleckým posudkem. Takto vypočtená výše odškodnění nesmí být krácena o koeficient prodejnosti, pokud je jeho hodnota nižší než 1. Do náhrady škody se zahrne i movitý majetek, který se stává v důsledku poskytnutí náhradního objektu nepoužitelný. Šestý odstavec dává účastníkům možnost se na náhradě důlních škod dohodnout i jinak, nebude-li to v rozporu se zákonem, odstavec sedmý vymezuje případy, kdy organizace odškodnění neposkytuje.