31. Na takovém omezení nic nemění ani ve správní a soudní praxi často aplikovaný extenzivní výklad těchto skutečností, který pod ně umožňuje zahrnout i některé okolnosti z doslovného znění nedovoditelné; i při aplikovatelnosti rozšiřující interpretace totiž pořád zůstává omezení v odvolání uplatnitelných námitek. Opačný výklad by nemohl být přijat ani aplikací pravidla ústavně konformního výkladu (v případě, že by byla dovozena protiústavnost citovaného omezení odvolacích námitek), neboť – jak ostatně plyne z judikatury Ústavního soudu (jakož i odborné nauky) – toto pravidlo je aplikovatelné až v situaci dvojího (či vícerého) možného výkladu právního předpisu (jinak by se již logicky nejednalo o výklad práva, ale o tvorbu zákona, a derogační pravomoc Ústavního soudu by byla obecně nadbytečná, pokud by každý zákon bylo možné „vyložit“ ústavně konformně). V posuzovaném případě přirozeně nelze dovodit ze skutečnosti, že zákonodárce omezil věcně okruh uplatnitelných námitek na tři výslovně uvedené, závěr stojící v kontrapozici, tj. že ve skutečnosti žádné omezení nestanovil. Pak by používání taxativního výčtu zákonodárcem ztrácelo jakýkoli rozumný smysl. Na stanovisku o omezeném věcném rozsahu skutečností, které může ručitel v odvolání namítat, ostatně stojí ustálená praxe správních orgánů, správních soudů (srov. též vyjádření Nejvyššího správního soudu v podaném návrhu), jakož i Ústavního soudu.