32. Nutnou logickou konsekvencí je přitom taktéž identické omezení věcného rozsahu uplatnitelných námitek v řízení před správním soudem. Správním soudem by nemohlo být rozhodnutí správního orgánu v části odmítnutí věcně se zabývat námitkami nepodřaditelnými pod citované zákonné ustanovení zpochybněno, neboť by opačný postup správního orgánu byl v rozporu se zákonným imperativem, a nadto být nahrazeno věcným přezkumem těchto námitek samotným správním soudem. O tom ostatně svědčí i praxe správních soudů (včetně Nejvyššího správního soudu) a dokonce v návrhu v dané věci je Nejvyšším správním soudem takto argumentováno („Možnost ručitele uplatňovat proti tomuto rozhodnutí námitky ve správním řízení a potažmo i v přezkumném řízení u soudu je však limitována důvody taxativně stanovenými v ustanovení § 57 odst. 5 poslední věty zákona o správě daní a poplatků ...“).