17. Konstatoval, že důvodem vydávací vazby je nepochybně zabezpečit vydání samo, a proto soud není při vzetí do této vazby podle § 397 odst. 3 vázán zákonnými vazebními důvody. K vydání má totiž dojít co nejrychleji, a proto absentuje i limit maximálního trvání této vazby. Přitom pokud odklad vydání není podložen argumentem, že ukončení tuzemského trestního řízení je finalizací v zásadě skončené věci, pak se takový odklad jeví být ve zřejmém rozporu se smyslem mezinárodního závazku k extradici. Proto důvodová zpráva k § 400 odst. 1 trestního řádu uvedla, že by mělo jít o případy, kdy dobu na ukončení tuzemského trestního řízení lze odhadnout velmi přesně, a to spíše v řádu týdnů než měsíců. I zde platí, že takovému trestnímu stíhání musí být dána přednost před stíháním osob, které jsou na svobodě, jak dovodil Evropský soud pro lidská práva ve věci Wemhoff proti Německu (rozsudek č. 2122/64 ze dne 27. června 1968). Proto se klade otázka, zda se v problematických případech odkladu vydání do ciziny spíše nejedná o vady zákonnosti postupu než o rozpor právní úpravy s ústavním pořádkem. Hypoteticky lze uvažovat o tom, že rozhodnutí ministra spravedlnosti je přezkoumatelné v režimu správního soudnictví.