27. V rámci řízení o extradici po rozhodnutí o přípustnosti vydání (§ 397 trestního řádu) nebo po kvalifikovaném souhlasu osoby, o niž se jedná (§ 398 trestního řádu), musí být tato osoba vzata do vydávací vazby. Jejím účelem je zajištění přítomnosti této osoby pro další postup ve vydávacím řízení, resp. pro realizaci vydání (srov. in Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005. str. 2564-5), coby jiné formy předvedení před příslušný soudní orgán dožadujícího státu pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu [čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy]. Z pohledu znění podústavního práva i podle teorie, která se k němu vztahuje, se tedy jedná o vazbu obligatorní, jíž se realizují mezinárodní závazky státu, dané multilaterálně zejména podle čl. 1 Evropské úmluvy o vydávání (srov. též Jelínek, J. a kol.: Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou a předpisy souvisící v úplném znění. 24. aktualizované vydání podle stavu k 1. 10. 2006. Linde Praha: 2006. str. 848). Rozhodovací činnost obecných soudů přitom v daném kontextu logicky nepočítá s tím, že by bylo možné vydávací vazbu nahradit jiným opatřením (usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 To 41/95, in Sb.NS 1996, 5: 158). I z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 539/2004 Sb. vyplývá, že na rozdíl od vydávací vazby lze (jen) předběžnou vazbu (podle § 396 trestního řádu) nahradit zárukou ve smyslu § 73 a 73a trestního řádu (str. 59).