28. Úprava podústavního práva v případě omezování osobní svobody vazbou v rámci vydávacího řízení není dokonalá. Není upraveno řešení konkurence předběžné vydávací vazby, tj. vazby před rozhodnutím soudu o přípustnosti vydání, a vydávací vazby, tj. vazby po rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání na jedné straně, a na straně druhé jiných omezení osobní svobody dotčených osob, tj. vazby v rámci trestního řízení vedeného v tuzemsku, výkonu trestu odnětí svobody či vyhošťovací vazby, jakož i vydávací vazby k jiné žádosti o vydání, resp. předávací vazby na základě evropského zatýkacího rozkazu (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. str. 2564, bod 6). Další osud omezení osobní svobody vazbou se váže na řízení, v němž byla vazba uvalena (srov. Jelínek, J., Sovák, Z.: Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou, zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a předpisy souvisící. 20. aktualizované vydání podle stavu k 1. 1. 2004. Linde Praha, str. 53; resp. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. str. 336 bod 2; a tam uvedená judikatura obecných soudů). Není tedy vyřešeno započítání doby odložení vydávací vazby pro trestní stíhání v tuzemsku, což má praktický důsledek zejména v situaci, kdy k vydání do ciziny (a odsouzení v cizině) nakonec nedojde například pro zpětvzetí žádosti o vydání odůvodněné následným tuzemským trestním stíháním pro totožný skutek. Na úrovni podústavního práva není konečně ani řešena nepřekročitelná časová hranice vydávací vazby, jako je tomu v případě „vyšetřovací“ vazby podle § 71 odst. 8 trestního řádu.