2. Stanovení emisí skleníkových plynů
Úroveň 1: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±10 %.
Úroveň 2: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±7,5 %.
Úroveň 3: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±5 %.
Úroveň 4: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±2,5 %.
Celkový přístup:
Celkové emise skleníkových plynů (GHG) ze zdroje emisí za sledované období se stanoví pomocí níže uvedeného vzorce. Parametry tohoto vzorce se stanoví podle § 4. Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů emisí odděleně a připočtou se k celkovým emisím konkrétního plynu za sledované období v celém zařízení.
${\mathrm{GHG}}_{\mathrm{-celkem}\mathrm{za}\mathrm{rok}}t=\sum _{i=1}^{\mathrm{operating}\mathrm{hours}p.a.}\mathrm{koncentrace}{\mathrm{GHG}}_i*\mathrm{tok}{\mathrm{spalin}}_i$xc
kde:
Koncentrace skleníkových plynů
Koncentrace skleníkových plynů ve spalinách se stanoví kontinuálním měřením v reprezentativním bodě.
Tok spalin
Tok suchých spalin lze stanovit jednou z následujících metod.
Metoda A
Tok spalin Q_e se vypočte pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci s přihlédnutím ke všem významným parametrům, jako je množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu, účinnost procesu atd., a na výstupní straně výstup produktu, koncentrace O₂, koncentrace SO₂ a NOx atd.
Konkrétní výpočetní metodu schvaluje ministerstvo jako součást plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů.
Metoda B:
Tok spalin Q_e se stanoví kontinuálním měřením toku v reprezentativním bodě.