2. Určení zdrojů emisí CO₂
V zařízení na výrobu koksu emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů a materiálových toků:

a) ze surovin, tedy uhlí nebo ropného koksu,

b) z tradičních paliv, např. zemního plynu,

c) z procesních plynů, např. vysokopecního plynu (BFG),

d) z ostatních paliv,

e) z čištění odpadních plynů.

2.1 Stanovení emisí CO₂ výpočtem
Pokud jde o koksovací pec začleněnou do integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat:

a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo

b) za koksovací pec jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli.

2.1.1 Bilanční výpočet
Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů za sledované období pomocí této rovnice:
emise CO₂ [t CO₂] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO₂/C
kde:
– Vstup [tC]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
– Produkty [tC]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
– Odpad [tC]: uhlík opouštějící hranice zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry.
– Změna zásob [tC]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
emise CO₂ [t CO₂] = (Σ (aktivitní údaje_vstup * obsah uhlíku_vstup) – Σ (aktivitní údaje_produkty * obsah uhlíku_produkty) – Σ (aktivitní údaje_odpad * obsah uhlíku_odpad) – Σ (aktivitní údaje_{změna zásob} * obsah uhlíku_{změna zásob})) * 3,664
kde

a) Aktivitní údaje
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah paliva, může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.
Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.
Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

b) Obsah uhlíku
Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 13 až 16.
Obsah uhlíku se vypočte takto:
$\mathrm{C-obsah}t/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}=\frac{\mathrm{emisní}\mathrm{faktor}t\mathrm{CO}2/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}}{3,664t\mathrm{CO}2/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}}$
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy.

2.1.2 Emise ze spalovacích procesů
Pokud paliva (např. koks, uhlí nebo zemní plyn) nejsou zahrnuta v přístupu založeném na hmotnostní bilanci, jsou emise ze spalovacích procesů probíhajících v koksovacích pecích monitorovány a vykazovány v souladu s částí I této přílohy.

2.1.3 Procesní emise
Při procesu karbonizace v koksovací komoře koksovací pece dochází k přeměně uhlí bez přítomnosti vzduchu na koks a surový koksárenský plyn. Hlavním vstupním materiálem / vstupním tokem obsahujícím uhlík je uhlí, může jím však být také koksový mour, ropný koks, ropa nebo procesní plyny jako vysokopecní plyn. Surový koksárenský plyn jako jeden z výstupů procesu koksování obsahuje mnoho uhlíkatých složek, mimo jiné oxid uhličitý (CO₂), oxid uhelnatý (CO), methan (CH₄) a uhlovodíky (C_xH_y).
Celkové emise CO₂ z koksovacích pecí se vypočtou takto:
emise CO₂ [t CO₂] = Σ (aktivitní údaje_VSTUP * emisní faktor_VSTUP ) - Σ (aktivitní údaje_VÝSTUP * emisní faktor_VÝSTUP)
kde:

a) Aktivitní údaje
Aktivitní údaje_VSTUP mohou zahrnovat uhlí jako surovinu, koksový mour, ropný koks, ropu, vysokopecní plyn, koksárenský plyn apod. Aktivitní údaje_VÝSTUP mohou zahrnovat: koks, dehet, lehký olej, koksárenský plyn apod.

A1) Paliva použitá jako vstup do procesu
Úroveň 1: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.
Úroveň 2: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.
Úroveň 3: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
Úroveň 4: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

A2) Výhřevnost
Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty uvedené v příloze č. 6.
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12.

b) Emisní faktor
Úroveň 1: Použijí se standardně doporučené faktory z přílohy č. 6.
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Specifické emisní faktory se stanoví v souladu s § 12.

2.2 Stanovení emisí CO₂ měřením
Použijí se pokyny k měření obsažené v části XI této přílohy.