2. Určení zdrojů emisí CO₂
V zařízeních na výrobu surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití, pocházejí emise CO₂ z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:

a) ze surovin (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, např. FeCO₃),

b) z tradičních paliv, tedy zemního plynu, uhlí a koksu,

c) z redukčních činidel, tedy koksu, uhlí, plastů atd.,

d) z procesních plynů, tedy koksárenského plynu, vysokopecního plynu a konvertorového plynu,

e) ze spotřeby grafitových elektrod,

f) z ostatních paliv,

g) z čištění odpadních plynů.

2.1 Stanovení emisí CO₂ výpočtem
Pokud jde o zařízení na výrobu surového železa a oceli začleněné do integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat:

a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo

b) za zařízení na výrobu surového želena a oceli jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli.

2.1.1 Bilanční výpočet
Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů z daného zařízení za sledované období pomocí této rovnice:
emise CO₂ [t CO₂] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO₂/C
kde:
– Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
– Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
– Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry.
– Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
emise CO₂ [t CO₂] = (Σ (aktivitní údaje_vstup * obsah uhlíku_vstup) – Σ (aktivitní údaje_produkty * obsah uhlíku_produkty) – Σ (aktivitní údaje_odpad * obsah uhlíku_odpad) – Σ (aktivitní údaje_{změna zásob}* obsah uhlíku_{změna zásob})) * 3,664
kde:

a) Aktivitní údaje
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.
Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.
Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

b) Obsah uhlíku
Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto:
$\mathrm{C-obsah}t/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}=\frac{\mathrm{emisní}\mathrm{faktor}t\mathrm{CO}2/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}}{3,664t\mathrm{CO}2/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}}$
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy.
Obsah uhlíku v produktech nebo meziproduktech lze stanovit na základě ročních analýz podle § 12 nebo odvodit ze středního rozsahu hodnot složení, jak je stanoveno v příslušných mezinárodních nebo vnitrostátních normách.

2.1.2 Emise ze spalovacích procesů
Pokud při spalovacích procesech probíhajících v zařízeních na výrobu surového železa nebo oceli paliva (např. koks, uhlí nebo zemní plyn) nejsou používána jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, pak se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

2.1.3 Procesní emise
Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, obvykle charakterizuje návaznost výrobních zařízení (např. vysoká pec, kyslíkový konvertor) a tato zařízení jsou často technicky propojena s dalšími zařízeními (např. koksovacími pecemi, aglomeračními zařízeními, energetickými zařízeními). V takových zařízeních se používá řada různých paliv jako redukční činidla. Tato zařízení obvykle produkují procesní plyny různého složení, např. koksárenský plyn, vysokopecní plyn nebo konvertorový plyn.
Celkové emise CO₂ ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, se vypočtou takto:
emise CO₂ [t CO₂] = Σ (aktivitní údaje_VSTUP * emisní faktor_VSTUP) - Σ (aktivitní údaje_VÝSTUP * emisní faktor_VÝSTUP)
kde:

a) Aktivitní údaje

A2) Výhřevnost (případně)
Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty stanovené v příloze č. 4.
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva podle § 12.

a1) Příslušný hmotnostní tok
Úroveň 1: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.
Úroveň 2: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.
Úroveň 3: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
Úroveň 4: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

b) Emisní faktor
Emisní faktor pro aktivitní údaje_VÝSTUP se vztahuje k množství uhlíku mimo CO₂ ve výstupu z procesu a pro lepší srovnatelnost se vyjadřuje jako t CO₂/t výstupu.
Úroveň 1: Pro vstupující a vystupující materiály se použijí referenční hodnoty uvedené v tabulce č. 3 a v příloze č. 4.
Tabulka č. 3: Referenční emisní faktory

Emisní faktor	Hodnota	Jednotka	Zdroj emisního faktoru
CaCO3	0,440	T CO2/t CaCO3	Stechiometrický poměr
CaCO3-MgCO3	0,477	T CO2/t CaCO3-MgCO3	Stechiometrický poměr
FeCO3	0,380	T CO2/t FeCO3	Stechiometrický poměr
Přímo redukované železo (DRI)	0,07	T CO2 / t	IPCC GL 2006
Elektrická oblouková pec - uhlíkové elektrody2	3,00	T CO2 / t	IPCC GL 2006
Elektrická oblouková pec - uhlík obsažený ve vsázce3	3,04	T CO2 / t	IPCC GL 2006
Železo briketované zahorka	0,07	T CO2 / t	IPCC GL 2006
Plyn z kyslíkových konvertorů	1,28	T CO2 / t	IPCC GL 2006
Ropný koks	3,19	t CO2 / t	IPCC GL 2006
Nakoupené surové železo	0,15	t CO2 / t	IPCC GL 2006
Železný odpad	0,15	t CO2 / t	IPCC GL 2006
Ocel	0,04	t CO2 / t	IPCC GL 2006

Pozn.: Referenční emisní faktory vycházejí z pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006. Hodnoty založené na pokynech IPCC z roku 2006 pocházejí z faktorů vyjádřených v t C/t a násobených konverzním faktorem CO₂/C _3,664.
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy vstupních a výstupních materiálů, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Použijí se specifické emisní faktory (t CO₂/t_VSTUP nebo t_VÝSTUP) vstupních a výstupních materiálů vypracované v souladu s § 12.

2.2 Stanovení emisí CO₂ měřením
Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.