2. Stanovení emisí CO₂
V zařízeních na výrobu skla pocházejí emise CO₂ z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:

a) z tavení uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin v surovině,

b) z tradičních fosilních paliv,

c) z alternativních fosilních paliv a surovin,

d) ze spalování biomasy včetně odpadní biomasy,

e) z ostatních paliv,

f) z přísad obsahujících uhlík, včetně koksu a uhelného prachu,

g) z čištění odpadních plynů.

2.1 Stanovení emisí CO₂ výpočtem

2.1.1 Emise ze spalovacích procesů
Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu skla se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

2.1.2 Procesní emise
CO₂ se uvolňuje během tavení v peci z uhličitanů obsažených v surovinách a z neutralizace HF, HCl a SO₂ ve spalinách vápencem nebo jiným uhličitanem. K celkovým emisím ze zařízení patří jak emise z rozkladu uhličitanů v tavicím procesu, tak emise z procesu čištění odpadních plynů. Zahrnují se do celkových emisí, ale vykazují se pokud možno odděleně.
CO₂ z uhličitanů v surovinách uvolněný během tavby v peci je přímo spojen s výrobou skla a vypočítá se na základě množství uhličitanů přeměněného ze surovin – hlavně sody, vápna/vápence, dolomitu a dalších uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin doplněné o recyklované sklo (skleněné střepy).
Výpočet je založen na množství spotřebovaných uhličitanů. Použije se tento vzorec:
emise CO₂ [t CO₂] = Σ {aktivitní údaje * emisní faktor} + Σ {přísada * emisní faktor}
kde:

a) Aktivitní údaje
Aktivitní údaje představují množství [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad, jako jsou dolomit, vápenec, soda a jiné uhličitany, spojených s emisemi CO₂ dodaných a zpracovaných pro výrobu skla v zařízení během sledovaného období.
Úroveň 1: Celkovou hmotnost [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad obsahujících uhlík spotřebovaných během sledovaného období stanoví pro jednotlivé druhy surovin a přísad provozovatel nebo jeho dodavatel s maximální nejistotou ±2,5 %.
Úroveň 2: Celkovou hmotnost [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad obsahujících uhlík spotřebovaných během sledovaného období stanoví pro jednotlivé druhy surovin a přísad provozovatel nebo jeho dodavatel s maximální nejistotou ±1,5 %.

b) Emisní faktor
Uhličitany: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO₂ uvolněného na tunu každé suroviny obsahující uhličitany. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 8 se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory.
Úroveň 1: Čistota příslušných vstupních materiálů se stanoví podle nejlepší praxe v odvětví. Zjištěné hodnoty se upraví podle obsahu vody a hlušiny v použitých materiálech obsahujících uhličitany.
Úroveň 2: Obsah příslušných uhličitanů v každém příslušném vstupním materiálu se stanoví podle § 12.
Tabulka č. 8: Stechiometrické emisní faktory

Uhličitan	Emisní faktor [t CO2/t uhličitanu]	Poznámky
CaCO3	0,440
MgCO3	0,522
Na2CO3	0,415
BaCO3	0,223
Li2CO3	0,596
K2CO3	0,318
SrCO3	0,298
NaHCO3	0,524
obecně: XY(CO3)Z	emisní faktor = [MCO2] / {Y * [Mx] + Z * [MCO32-]}	X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3- = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1

2.2 Stanovení emisí CO₂ měřením
Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.